Vrací se nám normalizace?

Normalizace neznamenala pro náš národ nic pozitivního. Komunisté do nás tloukli svou propagandu, založenou na lžích

Motto "Ničemný člověk se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 19.29)

V současné době mě přepadá pocit, jako by se naše země vracela k normalizaci. Podsouvají se nám nepravdy, přitom skutečnost je opačná. Praktiky komunistické propagandy se některým lidem dostali pod kůži a stále nám je tu prezentují.

Pražský hrad hlásá, že se náš prezident těší dobrému zdraví. Jestli se pan Zeman nachází v dobré fyzické kondici, lze se pak domnívat, že jsou obyvatelé naší země vesměs zdraví a lékaři tím mohou zavřít své praxe. Já si připadám, že jsem ještě ve stádiu embrya, mí přesosmdesátiletí rodiče ve věku pubertálním. Zdolávají kilometry bez holí, nemusí jeden druhého podpírat a nejsou v obličeji mrtvolně bledí.

Když si vezmu předávání vyznamenání 28. října 2016. Pan prezident loni vešel do sálu sám a došel i k řečnickému pultu. Letos se předávání medailí neslo v duchu naprosto jiném. Pan prezident vešel do sálu podpírán svou ženou, bylo patrné, že se chvěje. Úplně se mi vybavila scéna z Básníků, v níž Jana Hlaváčová v roli zdravotní sestřičky sedí v ordinaci a poslouchá rádio. Její miláček Karel Gott zpívá "To musím zvládnout sám" a paní Hlaváčová mu drží palce a říká "Karle, musíš." Jako by i paní Zemanová svému muži říkala "Miloši, musíš." Pokud jde o udělená vyznamenání, tentokrát to pan Zeman vzal stylem od Šumavy k Tatrám, aby se zalíbil pokud možno všem.

U předávání vyznamenání by se byl pan prezident neobešel nejen od své hole, ale i od pulpitu, o nějž se neustále opíral. Dá se říci, že řečnický pult se stává neodmyslitelnou součástí vybavení pana prezidenta. Krom toho mu musí být nablízku dva body guardi, kteří dávají pozor, aby pan Zeman neupadl. Jako když se malé dítě učí chodit a potřebuje pomoc svých rodičů. Ale pan prezident se chodit neučí, jeho zdraví mu jaksi neslouží. Ale Hrad tvrdí, že je náš pan prezident v dobré kondici.

Připomíná mi to vše normalizaci. A normalizačních prvků bychom na naší politické scéně našli víc než dost. Třeba včerejší setkání dvou bývalých komunistů v Lánech, snad jen ještě chyběl soudružský polibek. Pan prezident prohlašuje, že bude vláda Andreje Babiše úspěšná. Z čeho tak může soudit? To věští z křišťálové koule?

Opravdu se divím, proč pan Zeman tolik usiluje o opětovnou kandidaturu. Když jej člověk pokaždé vidí, je jen svědkem toho, jak chřadne. Zhubl stejně jako kdysi pan Havel. To už byl tenkrát náš bývalý pan prezident vážně nemocný. Stávajícímu panu prezidentovi zhubnutí rovněž neprospělo, protože se pohybuje se stále většími obtížemi a jeho barva pletí nehovoří o dobrém zdraví. Možná se pan Zeman chce vyrovnat panu Havlovi. Jemu, i když už nebyl prezidentem, se dostalo pocty státního pohřbu. Třeba státní pohřeb může být poslední životní ambicí, o niž pan prezident usiluje. Jinak opravdu nechápu, proč neodejde na zasloužený odpočinek...