Motto "Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Rady a napomenutí, 3.29)
Když se člověk posune do seniorského věku, nemůže uvěřit, že ta tvář, již vidí v zrcadle, je opravdu jeho. Vždyť to přece není možné, že by život tak rychle uplynul, kde jsou všechny ty dny, kdy jsem byl mladý. Vše v tom mém žití tak rychle odletělo a zbyla tu jen tvář plná vrásek, a tělo, které si hlavně po ránu dělá, co chce. Přece dřív mi to tak šlo. Ale dnes? Je tu Nový rok, a než se jeden naděje, už jsou za dveřmi Vánoce. A další rok nanovo a ještě rychleji.
Stáří k životu patří a měli bychom na něm vidět i hezké stránky. Jenže ne každému je souzeno, aby se mohl ze svého podzimu těšit. Někteří senioři se ocitnou v domově, kam ani nechtěli, ale ustoupili své rodině. Nechtěli by být na krku svým blízkým, proto raději do domova, jenž ale domovem už není. Někdo se v domě pro seniory ocitne z důvodů finančních. Neutáhne ze své penze byt, raději se jej vzdá a jako nejlepší volba vypadá dům, v němž končí všichni nepotřební. Někdy se hovoří o penzionu pro seniory, někdy o domově důchodců, někdy o starobinci. Jedno však mají tyto domovy společné. Vládne tu řád, vše je nalinkované, mohou tu panovat i nepěkné vztahy mezi lidmi, člověk tu ztrácí svůj život, na nějž byl zvyklý. V tomto domově je vše jiné. O to víc bývá horší, když se tam ocitne člověk sám a nikoho tam nezná. Staří lidé pozvolna dětinští, dokáží mezi sebou vést války a znepříjemňovat si tak dny, jimiž se blíží ke svému konci. Konverzace se točí podle jednoho tématu a tím jsou potíže s naší tělesnou schránkou. Mně bolí to a tebe zase tohle, na tyhle neduhy prý pomáhá osvědčená mast, již už moje babička používala. Hovory o nemocech neberou konce, někdy se mohou stočit na blížící se smrt, což může přispět k celkově pochmurné náladě.
Na jednu straně se může zdát, že v domově pro seniory je o vše postaráno. Žádné starosti s nákupy, s vařením, vše připravuje někdo jiný. Dohlíží na vás lékař. Za vše zaplatíte téměř celým důchodem, platí mnohdy pravidlo, že vám z něj musí na měsíc zbýt deset procent jako kapesné. Není to na žádné rozhazování, ale přesto různí prodejci pamatují na den, kdy senioři pobírají svůj důchod. To se pak v domovech konají tzv. hadrárny. Přijedou obchodníci a nabízejí cosi, co má být oblečením, ale ve skutečnosti se jedná o neprodejné hadry. A věřili byste, že někteří senioři toto koupí? Jen za cenu toho, že se potěší, že si něco koupili, i když velmi ohrozili své nízké kapesné. Celý měsíc před vámi a vy nemáte v kapse téměř nic. A od vlastních dětí nemůžete čekat, že za vámi přijedou a budou šustit bankovkami. Může tomu být naopak. Přijedou a třeba od babičky či dědečka něco kápne.
Jako malé děti. Tak se často chovají staří lidé. K radosti jim stačí maličkosti, stejně jako malým dětem. Oproti dětem jsou však v nevýhodě. Zatímco většina dětí může vyrůstat doma u svých rodičů, někteří senioři dožívají někde, co domovem není...