Okénko do života dnešní mládeže

Tohle je docela smutný příběh o tom, jak se někteří dnešní náctiletí baví. Obraz toho, že jim násilí a šikana lahodí, stejně tak i vulgární mluva

Motto "Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. Pozorně sleduje chod svého domu a chleba leností nejí." (Přísloví, Menší sbírky, Chvála ženy statečné, 31.25, 31.26, 31.27)

Dnešní dívky se mi jeví jako hrubé, mnohé z nich postrádají hrdost a velmi často se podbízejí opačnému pohlaví. Nikdo je v rodinách nevede k tomu, aby znaly svou cenu, aby věděly, jak se má dívka chovat, a co dělat nemá. Jenže ono to dnes jaksi nikde nefunguje, v rodinách nemají na děti čas, ve školách mnohdy učí učitelky, které, pokud jde o výrazivo, používají stejnou mluvu jako jejich svěřenci. Dnešní učitelka už není tím, čím kdysi bývala. Dnešní učitelka kolikrát mluví jazykem lůzy, dnešní učitelka zvulgarizovala.

Pohleďme do života jedné čtrnáctileté dívky. Můžeme jí říkat Eliška. Jako každé dítě v pubertě nemá o sobě příliš vysoké mínění, vadí jí, že není štíhlá, že není v kurzu jako její spolužačky. Chodí do třídy, v níž skončilo mnoho propadlíků, čili žáků, kteří jsou bez jakékoli motivace. Hoši se většinou baví tím, kolik vypili během víkendu alkoholu, komu z nich se podařil mít s někým sex. A Eliška velmi touží být členkou party, kterou tvoří kluci a dívky, kteří nemají žádný cíl. Někde ukrást alkohol, opít se a pak zažívat první sexuální zkušenosti. Skupina Elišku příliš nepřijímá, ale hodí se jim. Protože ona v zaslepenosti, aby ji konečně vzali na vědomí, čas od času doma sebere lahev alkoholu nebo nějaké jídlo. Ale i přesto se jí nedaří získat lásku jednoho z kluků ze skupiny, on je totiž zamilovaný do jiné a Eliška je mu jen dobrá, aby mu nosila alkohol či nějaké jídlo. 

Každý den dívka na cestě do školy potkává kluka ze sedmé třídy, je to Rom. A on na ni vždy srší těmi nejvulgárnějšími nadávkami, ale nejen na ni. A protože jednoho dne přeteče pohár, Eliška už se nedokáže ovládnout a vlepí sprosťákovi facku. Netuší, jakou bude mít tato facka dohru. 

Páteční podvečer. Eliška je venku spolu s partou, kam tolik chce patřit. Kráčí městem, když se tu zčistajasna objeví sestra Roma, jemuž Eliška vyťala facku. Sestra chce pomstít bratrovu facku, a tak fyzicky napadne Elišku. Bije ji a přitom jí sprostě nadává. Eliščini pseudokamarádi vše jen pozorují, nikdo se nenamáhá, aby dívce pomohl. Spíš je to pro ně zábava, někdo dokonce vytáhne mobil a vše natáčí. Eliška se útoku neubránila, její soupeřka byla mnohem zkušenější mlátičkou. Po rvačce Eliška utíká domů, kde se zavře ve svém pokoji, aby se vyplakala. Má pocit, že ji nikdo na světě nemá rád, že kdyby zemřela, nikomu by nechyběla. Vše si nechává pro sebe, na matčiny otázky neodpovídá.

Sociální sítě. To je něco, čím dnešní mladí žijí, a dokáží být na nich pěkně krutí. Někdo dal na sociální sítě video, v němž Romka zmlátila Elišku. Celá škola se tímto videem baví. Nikdo není na Eliščině straně, je všem pro smích. Dívka nechce chodit do školy, ráno ji bolí břicho, je jí na zvracení. A jak se ze všeho dostat? Nakonec vše řekla své mámě, ukázala i video, které teď koluje po sociálních sítích. Matka se rozhodne kontaktovat školu, ale nečeká, že dojde k nějaké nápravě. 

Vůbec si nevzpomínám, že bychom se my, když jsme byli v Eliščině věku, chovali podobně. Vůbec ne. Do naší školy také chodili Romové, kteří zpravidla končili v šesté či sedmé třídě, protože se do vyšších ročníků nedostali, neboť neprospívali. Ale nepamatuji se, že bychom s nimi vedli války. Nějak se dříve víc dbalo na to, jak se člověk chová. Učitelky byly učitelkami, nikdy jsem je neslyšela mluvit jazykem chátry, jak mluví některé dnešní učitelky. Dívky nemluvily hrubě, alkohol byl tabu, platilo to i o sexu. To si nikdo nedovolil. Výjimky být mohly, ale nic takového jsem nezažila.

Jsou-li problémy s dětmi, v prvé řadě je na vině rodina. Něco v rodině nefunguje, dítě doma něco postrádá a podle toho reaguje. Neučí se, začne doma krást věci, je drzé ve škole i v rodině. A co některé děti postrádají? Matčinu náruč, lásku, pochopení. Z mnohých dnešních žen se staly zvláštní bytosti, které v sobě pošlapaly veškerou ženskost a něhu a vyměnily ji za alkohol, večírky, hrubost, někdy i promiskuitu. A pak se nelze divit, že dnešní mládež se chová tak, jak se chová. 

Osobnost dítěte se formuje do prvních tří let, v šesti letech je osobnost dokončená, nelze proto v letech dalších počítat s tím, že se může změnit. Nemůže. A na to musí myslit všichni rodiče, kterým na jejich dětech záleží. Někdy si člověk může až do dospělosti nést frustrace a citové deprivace z dětství, někdy se těchto palčivých emocí nezbaví nikdy. A tak mnohé dcery přejímají modely chování svých matek, narodí se jim děti, pro něž nemají to základní. A tím je láska. Láska neznamená rozmazlování, láska je o přijetí, pochopení, vlídnosti, lidské náruči, lidském teple, láska je o úsměvu a pohlazení...