Velká říjnová
Motto "Na člověku se žádá, aby byl milosrdný, chudák je na tom lépe než lhář." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 19.22)
Velká říjnová, měla bych dodat socialistická revoluce, ale slavili jsme ji v listopadu. Tak trochu postavené na hlavu, nemyslíte? Dnes si z toho mohu dělat legraci, ale tenkrát, hlavně v době normalizace, šlo téměř o kejhák. Šaškáren jsme si se soudruhy zažili víc než dost, a to samozřejmě platilo i o Velké říjnové, již jsme celebrovali v listopadu. Všude rudo, všude rudá výzdoba a do toho plamenná hesla, komunistická propaganda. Na ní byla rudá nadvláda založená, na propagandě, jež hlásala diktaturu proletariátu. A běda, kdo by šel proti. Toho pak čekaly výslechy na StB, ztráta zaměstnání a pronásledování.
V obchodech téměř žádné zboží, ale všude se na nás snášely fráze typu "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak." To, že nebylo skoro nic k dostání, s výjimkou chleba, másla, mléka, zelí, brambor a kořenové zeleniny, někdy kubánských pomerančů (nedaly se oloupat, byly bez šťávy) usnadnilo lidem jakékoli rozhodování. Žádné bloumání po obchodech, které byly povětšinou pultové, ale zakoupení toho málo, co se dalo. Ani si nevzpomínám, zda při oslavě Velké říjnové v listopadu bylo k dostání něco lepšího. Banány, pomeranče a mandarinky se nechávaly na prosinec, případně na prvomájové oslavy, bylo zapotřebí držet populaci v napětí a v ostražitosti, že se přec dočká. Komunisté uplatňovali strategii cukru a biče. Tím cukrem se stalo podpultové zboží, cesty na Západ, nákup v Tuzexu, ale za vše se platilo vysokou cenou a bylo umožněno jen malé hrstce obyvatel. Lidé žili pod bičem nesvobody a pronásledování, někteří emigrovali, někteří se stali signatáři Charty 77, ale většina obyvatel byla raději zticha. Měli strach z tanků, z rudého biče, s nímž nebylo radno si zahrávat. I když rudých bylo pouhých deset procent, dokázali udělat hodně zla a nepravostí. Komunisté se neštítili ani zabíjení či poprav těch, kteří s nimi nesouhlasili. A toto je nutné si neustále připomínat.
Učit na gymnáziu nebyla rovněž žádná slast, pokud hovoříme o svobodě myšlenek a projevu. Estébáci do školy přicházeli pravidelně, vyptávali se, zda nedochází k šíření protistátních myšlenek. Ve čtvrtých ročnících studenti podávali přihlášky na VŠ, ale potřebovali mít doporučení ze SŠ. Na školách zasedali komunisté, kteří rozhodovali o tom, kdo dostane doporučení a kdo ne. Studenti z věřících rodin či z rodin, v nichž byl někdo z KSČ vyloučen, nedostali nikdy doporučení. Tím se jim uzavřely cesty jít dále studovat. Komunistické výbory všech úrovní dohlížely na patřičnou výzdobu ve školách, a kde chyběly např. vyvěšené prapory, tam padaly tresty. Soudruzi se báli jeden druhého, neb ve skrytu duše cítili, že si nikdy nemohou být jistí, co se s nimi může stát, vždyť co potkalo takového Slánského a jemu podobným. Historie se mohla opakovat, proto ten strach a obavy jeden z druhého, věděli, co jsou s prominutím za pakáž. Každý školní rok se nesl v duchu ideové dominanty, jakou byly sjezdy komunistické strany u nás či Sovětském svazu, výročí Lenina, Února 1948, Velké říjnové... Propagandu komunisté nasadili úplně všude. Umění nevyjímaje, převládal v něm socialistický realismus. Festival politické písně v Sokolově nebyl ničím jiným než komunistickou propagandou. Vznikaly písně slabé duchem, v nichž se např. zpívalo "...raději budu dnes aktivní než zítra radioaktivní...". Za soudruhů všude visely transparenty s komunistickou ideologií, těmito transparenty zakrývali špatný stav budov a chátrající továrny. Oprýskané omítky a padající fasádu měly zamaskovat jejich fráze o nehynoucí lásce k Sovětskému svazu, o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti a podobných proklamací. Neudržované budovy padaly, ale soudruzi dbali na to, aby všude visela nějaká propagandistická myšlenka. Zamořené Lovosice v osmdesátých letech. Město se dusilo, ale na chemické továrně viselo heslo o míru. Pěkný mír, když se nedalo dýchat.
Když si představím pošlapání svobody slova a projevu, musím říci, že nikdy více. Nikdy více rudé nadvlády, která ničila náš národ, ale nezničila. Nicméně vyrovnat se s plevelem, jímž zamořila naši novodobou historii i přítomnost, bude trvat několik generací. Až se naše politická scéna oprostí od těch, kteří své členství v KSČ využili jen pro svůj prospěch a prospěchářství se jim stalo i motorem k získávání polistopadových majetků, o nichž nemá běžný občan ani ponětí, věřím, že snad bude lépe. Ale to už tady zřejmě nebudu.
Propaganda, formalismus, nesvoboda a k tomu nevýkonná ekonomika. Tak by se dala stručně shrnout vláda komunistů, jež tu trvala více než čtyřicet let. Velká říjnová diktatura, jež připravila o život nepřeberné množství lidí. A na to bychom rozhodně zapomínat neměli...
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Helena Vlachová
Máte doma středoškoláka? Bojuje s angličtinou?
Tímto dnešním blogem bych chtěla pomoci těm žákům a studentům, kteří mají smůlu, že mají na angličtinu diletanta.
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Helena Vlachová
Otřesná úroveň angličtiny na našich školách
Ředitelé škol jsou zodpovědní za veškerý chod školy. Platí to i v případě, kdo vyučuje angličtinu na jejich škole, a jaká je tam úroveň výuky tohoto jazyka. A ta je bohužel v mnoha případech katastrofální.
Helena Vlachová
Prezidenta Edvarda Beneše považuji za zrádce národa
Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Helena Vlachová
Po čem touží český důchodce
Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...
Helena Vlachová
A taková to byla velká láska
Agáta Hanychová se ráda předvádí. Proč ne. Ale neměla by do toho zatahovat své děti. To je hanebné. Být dítětem matky, jejíž srdce je velké cirkusové šapitó, jednoho poznamená na celý život.
Helena Vlachová
Když se narodíte jako nechtěné dítě
Pro dítě není snad nic horšího než se narodit jako nechtěné. Jeho rodiče už mají ročního syna a neplánovaně se jim narodí další děcko, které nikdo nechtěl. Sice si je nechají, ale nikdy je nepřijmou.
Helena Vlachová
Nepoučitelnost některých lidí
Stále více zjišťuji, že jsou někteří naši lidé nepoučitelní. Že se nedokázali poučit z naší historie, jež nám přinesla velký propad.
Helena Vlachová
Byl jednou jeden neslušný dům
Když si kupujete nový byt, v podstatě můžete kupovat zajíce v pytli. Realitní makléř se dušuje, že dům, v němž si kupujete nový byt, je velmi slušný, vždyť jeho většinu tvoří lidé důchodového věku a ti jsou lidé veskrze dobří.
Helena Vlachová
Za dceru, jež má každé dítě s jiným partnerem, bych se styděla
Nová doba s sebou přinesla bulvár. Proč ne. Ale je možno mít k němu své výhrady. Bulvár nahlíží do soukromí lidí. Jsem uvyklá své soukromí skrývat. Ale nemusí tomu být vždy, zvlášť když se narodíte jako dcera známé herečky...
Helena Vlachová
Pokud jde o demokracii, je na tom naše země nejlépe z postkomunistických zemí
<p>Zatím nebyl zpracován demokratický index za rok 2023. Četla jsem výsledek demokracie za rok 2022, v němž naše země zaujala 25. pozici, z postkomunistických zemí je nejlepší. S výjimkou pobaltských zemí.</p>
Helena Vlachová
Na kuře kung pao v New Yorku nikdo nemá
I když mě New York nijak zvlášť neučaroval, ano, viděla jsem jeho highlighty, které stojí za vidění, jeho špatná hygiena vše utlumila. Nicméně se tomuto městu nedá upřít jedna věc. Je to čínská čtvrť v Queens.
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
Helena Vlachová
Jako země bychom se neměli hrbit před nikým
Vzhledem ke skutečnosti, že cestuji po celém světě, mám možnost srovnání. Po svých toulkách se vždy ráda vracím domů, do krajiny, jež mě utvářela, jež hovoří o Vivaldových Čtvero ročních obdobích. A nejen o nich.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1261
- Celková karma 22,67
- Průměrná čtenost 1114x