Chybějící učitelé

Ve školách chybějí učitelé, důvodů, proč tomu tak je, je víc. Nejsou to jen peníze, ale je to spíš celkovou situací, do níž se naše školství dostalo

Motto "Blaze je člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt ji je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Cena moudrosti, 3.13, 3.14)

Školství dříve a dnes. Dřív to byla naše chlouba, dřív nám naše školství záviděly vyspělé země. Dnes je tomu naopak. Polistopadové vlády uvedly školství do takového stavu, udělaly z něj takovou fašírku, již nikdo nedá dohromady. Dřív nebylo vůbec jednoduché stát se středoškolským učitelem. Každý si své místo hlídal a tato místa byla beznadějně obsazená. Dnes je tomu jinak. Některé střední školy nevalné pověsti mají problémy najít vhodného učitele. A kdyby jen střední školy. Totéž platí i o základních.

Potkala jsem svou bývalou kolegyni, s níž jsem učila jeden rok na základní škole. Ona mi řekla, že už tam také nenastoupí. A nenastoupí už ani angličtinářka, která na škole učila místo mě, učila tam jen od ledna do června. Jedna malá škola a fluktuace "jedna báseň". Za personální obsazení je zodpovědný ředitel školy, a protože ryba páchne od hlavy, není se co divit, že si učitelé na některých školách jen podávají dveře a jsou rádi, když zmizí. Když zmizí ze školy, na níž vládne agresivita, organizovaná lenost a diskriminace chytrých žáků. Ředitelé škol bývají špatnými manažery, nezvládají personální politiku, nejsou flexibilní, navíc mnoho z nich inklinuje k praktikám "já na bráchu, brácha na mě." Je-li problém se žákem či studentem a jedná-li se o dítě mého kamaráda, zahraje se to do autu, z něhož jako poražený odchází učitel. Dnešní škola jen jako škola vypadá. Zpravidla hezká zvenčí i zevnitř, ale ten materiál. Mám tím na mysli žactvo. 

Do školství se nikdo nehrne a má k tomu své důvody. Nejsou tím jen peníze, které se mi zdají být dobré, vezmu-li v úvahu, že úvazek učitele činí cca 22 hodin o délce 45 minut. A za to můžete mít cca 26.000 Kč. V jiných oborech je vaše pracovní doba osmihodinová, pracujete mnohem déle. Největším problémem dnešních škol je přemíra byrokracie, učitel ani nemusí učit, ale vykazovat nesmysly. To je velká zátěž a otrava. Ale co je ještě horší, jsou mravy dnešní mládeže. Zatímco učitel má práv poskrovnu, jemu svěření učenci mají plná ústa lidských práv. Jsou k tomu vedeni z domova, slyší to ze sdělovacích prostředků. Učitel má velmi malý prostor, jak potrestat nevychovaného žáka. Myslím si, že když si žáci šesté třídy dovolí při hodině svou učitelku oslovovat ženským pohlavním orgánem a volí si k tomu pejorativní výraz, je to pro učitele konečná, aby ze školství odešel a věnoval se něčemu jinému.

Házet perly sviním. I tak by se daly označit pocity učitele, který se snaží dnešní lenochy něco naučit. A trvá-li na svých požadavcích, může počítat s návštěvou rodičů, kteří mu dají co proto. Ředitel v takových situacích zpravidla svého pedagoga nepodrží a nechá mu vychutnat pohár hořkosti do dna. Uvedu jen malý příklad. Když jsem po žácích vyžadovala, aby si jednou týdně do svých slovníčků vypsali slovíčka, týdně jich bývalo kolem deseti, u některých lajdáků jsem vyvolala velkou nechuť a neoblíbenost. Jeden takový žák se zpěčoval a byl drzý, když jsem mu vytýkala, že si neplní své povinnosti. Pozvala jsem si do školy jeho rodiče. Při pohledu na žákova otce mi bylo jasné, po kom se synek vyvedl. Tatík na mě spustil s tím, že si lidé o mně ve městě povídají a radí se, co se mnou udělají. To mě chtěli lynčovat? Za to, že jsem něco po jejich dětech požadovala? Bylo to poprvé, kdy mi rodič tímto způsobem vyhrožoval.

Jestliže milujete svou práci, těžko budete hledat pocit uspokojení v dnešních školách. S výjimkou těch, které se od Listopadu 89 zaměřily jen na nadané děti či děti vlivných. Oproti nim vznikly školy z okraje společnosti, kam musí chodit romské děti, protože se na ně nahlíží jako na podřadné. Tam, kam chodí romské děti, nechtějí chodit děti neromské. Opravuji. Většinou si to nepřejí rodiče neromských dětí. Čili jinými slovy u nás dochází k diskriminaci některých dětí. To v předlistopadové době neexistovalo. Dnes, protože je vše jen o penězích, nikoho nezajímá pravý stav školství i to, že se vytvořily školy jen pro privilegované. 

Nad čím dále žasnu. I když za okny škol řádí kapitalismus, na školách najdete skleníkové prostředí. Stalo se velkým businessem vydávat všemožná potvrzení o rozličných učebních poruchách rodičům některých dětí. Rodiče místo aby se svým dětem věnovali, raději obstarají pro svého potomka potvrzení o jisté dysfunkci v naději, že jejich zlenivělý potomek nebude muset vynakládat úsilí na to, aby se do školy připravoval. Protože škola je nuda, mnohem lepší je strávit čas hraním počítačových her či facebooku. Co s takovými lenochy v budoucnu? To budou v invalidním důchodu, protože se jim nebude chtít pracovat? Nebo na pracovním úřadě?  A vše budou zachraňovat nadaní žáci, kteří byli díky všem možným lenochům a nevychovancům ve vyučování diskriminováni, nemohli se řádně vzdělávat, protože pozornost učitele spotřebovali nevzdělavatelní a nevychovatelní? 

Jestli se má něco ve školství změnit, pak je to řád. Místo anarchie a "cochcárny" nastolit přísný řád, který bude závazný pro všechny. Při porušení řádu následuje přísný trest. Do řádu školy zahrnout i úpravu vzhledu a oblečení. Žádné odbarvené vlasy, piercing, tetování, make-up, nalakované nehty na základních školách, žádné nevhodné oblečení, kam patří tepláky, hluboké výstřihy, špinavé a páchnoucí oděvy. Místo toho střídmost. Protože škola není žádní noční klub, ale místo, kam se lidé chodí vzdělávat. A aby se mohli vzdělávat, musí se umět i chovat. Když mě to doma nenaučili, je tu škola, která bude mít zástupné místo a která mě naučí, jak se chovat na veřejnosti a ve společnosti. 

Jsem velmi skeptická, když vidím, jaký směr naše země nabrala. Životní úroveň roste, ale mnohým lidem chybí pokora, slušnost, touha se vzdělávat. Ryba páchne od hlavy, stačí se podívat směrem k vrcholné politice, proto nedí divu, když vidíme, co se u nás děje. A to platí i o školství, které se stalo demotivujícím, nevýkonným, produkujícím stále nižší počty úspěšných žáků a studentů...