Hororový letní tábor

Vzpomínka na letní tábor za soudruhů, na nějž jsem jela jako vedoucí. Moje iluze se rychle vytratily, když jsem viděla, co se tam děje

Motto "Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost volá všechny k sobě, 8.11)

Na letní tábory jsem jako dítě nejezdila. Poprvé jsem se jej zúčastnila jako vedoucí, když jsem studovala na vysoké škole a chtěla jsem si vydělat nějaké peníze.

Letní tábor se nacházel v krásném prostředí Lužických hor v jedné rekreační oblasti, v níž má chalupu mnoho známých herců. Vykoupat se lze v lesním jezírku, lidé se tam však moc nekoupou, protože ani za parného léta se příliš neprohřeje a je spíš jen pro otužilce. Je velmi chladné, slunce se k němu moc nedostane, proto bývá i v parném létě opuštěné.

Na tábor jsem jela společně s kamarádkou, která stejně jako já neměla žádné zkušenosti jako vedoucí. Před odjezdem proběhlo jen rychlé seznámení s hlavním vedoucím a mohlo se jet. Dostala jsem oddíl nejstarších chlapců a moje kamarádka rovněž. Byly jsme celkem rády, protože s chlapci se vychází mnohem lépe, netrápí je hormonální nerovnováha, jakou trpí dívky v pubertě, domluva s kluky je mnohem snazší. 

Na tento svůj první letní tábor mám nejděsnější vzpomínky. Bylo to tím, že neměl žádnou koncepci, že tam hlavní vedoucí jel z toho důvodu, aby se mohl věnovat své milence. Byl ženatý a letní tábor mu skýtal lepší sexuální vyžití než být doma s okoukanou manželkou. Vzhledem k tomuto aspektu byl hlavní vedoucí téměř nedostižitelný, schován stále se svou milenkou někde, kde si nepřál být rušen. Jeho zástupce se od rána třásl, což byl důsledek jeho alkoholismu. Musel mít při sobě lahev rumu a teprve po vypití několik skleniček hned z rána jeho třes ustal. A aby se chvění neopakovalo, bylo nutno popíjet po celý den. Chodil v montérkách a zpravidla seděl u brány tábora s nepostradatelnou lahví. Hlavní vedoucí potřeboval milenku, jeho zástupce se neobešel bez rumu.

Ani nemusím říkat, jaké to bylo pro mě a kamarádku rozčarování. A snad největší rozčarování přišlo, když přijeli hasiči. Hlavní vedoucí s nimi domluvil instruktáž o tom, jak pracují. Vše se dělo kolem jezírka v lese. Hasiči přijeli se stříkačkami, nejprve se snažili, aby jejich školení mělo jakýs takýs smysl, jenže pak se vše zvrtlo. Nevím, který z nich to spustil, ale najednou namířili stříkačky proti nám. Že nás postříkají. Ale rychle svůj úmysl změnili, protože to přece jen bylo nebezpečné. Rozhodli se pro něco jiného. Že mě i mou kamarádku hodí do rybníka. To se nám vůbec nelíbilo a daly jsme se obě na útěk. A hasiči za námi. Byly jsme obě mladé a v dobré fyzičce, letěly jsme lesem i přes vesnici, hasiči stále za námi, až to nakonec vzdali. Nám se sice podařilo utéci, ale v lese zůstaly naše oddíly. Naštěstí se kluci vrátili v pořádku do tábora.

Myslím, že to byla poslední kapka na takovém táboře zůstat. S hlavním vedoucím nebyla žádná domluva, byl to kovaný komunista, který si byl vědom toho, že na něj jen tak někdo nemá. Že je nepostižitelný, protože má spoustu kamarádů, kteří mu pomohou v každé situaci. A že letní tábor byl jen zástěrkou, aby se mohl věnovat své milence, nikoho nezajímalo. Stejně tak nikoho nezajímalo, že zástupce vedoucího celý den popíjí rum, bez něhož by se jinak klepal jako sulc.  Můj další tábor se odehrával v jiném duchu, protože jej vedl učitel a ten si dokázal pro děti vymyslet spoustu nápaditých aktivit. Ale tábor v Lužických horách? Ten bych nikomu nepřála...