Všude dobře - v cizině nejlépe?
Motto "Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utišitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni jsou bez utěšitele." (Kazatel 2 - 3, Úděl utiskovaných, 4.1)
Moje kamarádka má dceru Lenku, ta se po vysoké škole provdala do Japonska. Narodili se jí dva chlapci a snad by její život plynul bez problémů daleko od domova. Jenže přišel rok 2011 a Japonsko postihlo silné zemětřesení. Pro Lenku to bylo něco, co zažívala poprvé. Země se několikrát za den otřásala o síle devíti stupňů Richterovy stupnice. Tato zkušenost ji poznamenala natolik, že už nechtěla nadále v Japonsku setrvávat, začaly ji trápit fobie, že se vše bude opakovat. Nakonec se s manželem rozhodli, že půjdou žít do Čech.
Návrat domů do Čech neznamenal pro rodinu nic příjemného. Hlavně pro Lenčina manžela, který mluvil jen japonsky a anglicky. Synové si museli zvykat na naprosto odlišné prostředí. Pomáhala jim Lenčina matka, ale ani ta nebyla všemohoucí. Nastal problém se zaměstnáním a umístěním chlapců do školky. Protože rodina nežila v hlavním městě, sehnat práci na severu Čech nebylo jednoduché. Nakonec se Lenčinu manželovi podařilo získat místo v japonské restauraci v Praze. Říkám japonská restaurace, ale jejím majitelem je Číňan. Lenčin muž byl rád, že má nějaké místo, musel se smířit i se skutečností, že nedostal žádnou pracovní smlouvu a musel se spoléhat na to, že bude dostávat měsíčně dvacet tisíc na ruku. Aby mohl pracovat v Praze, musel si platit i podnájem, což není nic laciného. Nicméně se do práce pustil s vervou, jež je Japoncům vlastní. Pracoval dvanáct až čtrnáct hodin denně, a když nastal den výplaty, pobral pouhých šest tisíc. Nemusím se ani vyjadřovat k tomu, jak byl rozčarovaný, nicméně to zkusil ještě jeden měsíc v naději, že slíbených dvacet tisíc dostane. Ale i následující měsíc se odvíjel stejný scénář. Šest tisíc na ruku. To už vzdal a odmítl pracovat v takových podmínkách.
Jak nakonec skončila Lenčina rodina? Vydrželi u nás rok a půl, a když viděli, jak se u nás žije, vzdali to a odstěhovali se do Anglie. Lenka, i když je Češka, by se nikdy domů nevrátila. Její vlast se jí stala noční můrou, má na ni ty nejhorší vzpomínky. Způsob, jak s ní i jejím mužem, jehož si pletli s Vietnamcem, jednali na úřadech, byl dostatečně odstrašující, aby odešli. Bude raději žít jako cizinka v Anglii, kde se jí žije mnohem lépe, než aby v ní narůstala nová fobie z toho, co u nás se svým mužem i dětmi zažívali..
Můj syn také pracoval několik let v gastronomii v Čechách a zažíval podobné. I když pracoval v luxusních pražských restauracích, to, co se děje v podhoubí těchto provozoven, má hodně daleko ke slušnosti. Někdy člověk dostane smlouvu, někdy ji nedostane. Majitelé těchto restaurací nechtějí platit za své zaměstnance odvody do státního rozpočtu, proto tam kvete černota, šedá ekonomika. Je to v podstatě páchnoucí žumpa, které se daří, protože nikoho v našem státě nezajímá, jaké jsou pracovní podmínky v pohostinství. A myslím si, že to neplatí jen o pohostinství.
Vůbec se nedivím našim lidem, když ze země odcházejí, protože se nedokáží ztotožnit s tím, co se v práci na některých pracovištích odehrává. Zákoník práce není dodržován, stěžovat si nemá ani cenu, protože zbohatlíci mají dlouhé prsty a jen tak někdo na ně nemá. Než plýtvat energii s takovými je opravdu lepší vycestovat do zahraničí a tam se pracovně realizovat.
Když vidím, že restaurace a hotely hledají nové pracovní síly, říkám si, dobře vám tak. Jen si hledejte. Dokud budou lidé hloupí a budou přistupovat na chytráctví chamtivých majitelů pohostinství, nikdy se pracovní podmínky v těchto zařízeních nezlepší. Vše je jen o lidech. V zahraničí nemáme nejlepší pověst, jsme na tom sice lépe ve srovnání s takovou Ukrajinou, ale vyspělé země na nás nahlížejí jako na zemi podvodníků a lhářů. Neříkám, že všichni jsme takoví, ale nepoctivost je u nás velmi zakořeněná. A k tomu předpojatost vůči některým lidem může být tak diskriminující, že mnozí lidé z naší země raději odejdou...
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Helena Vlachová
Máte doma středoškoláka? Bojuje s angličtinou?
Tímto dnešním blogem bych chtěla pomoci těm žákům a studentům, kteří mají smůlu, že mají na angličtinu diletanta.
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Helena Vlachová
Otřesná úroveň angličtiny na našich školách
Ředitelé škol jsou zodpovědní za veškerý chod školy. Platí to i v případě, kdo vyučuje angličtinu na jejich škole, a jaká je tam úroveň výuky tohoto jazyka. A ta je bohužel v mnoha případech katastrofální.
Helena Vlachová
Prezidenta Edvarda Beneše považuji za zrádce národa
Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Helena Vlachová
Po čem touží český důchodce
Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...
Helena Vlachová
A taková to byla velká láska
Agáta Hanychová se ráda předvádí. Proč ne. Ale neměla by do toho zatahovat své děti. To je hanebné. Být dítětem matky, jejíž srdce je velké cirkusové šapitó, jednoho poznamená na celý život.
Helena Vlachová
Když se narodíte jako nechtěné dítě
Pro dítě není snad nic horšího než se narodit jako nechtěné. Jeho rodiče už mají ročního syna a neplánovaně se jim narodí další děcko, které nikdo nechtěl. Sice si je nechají, ale nikdy je nepřijmou.
Helena Vlachová
Nepoučitelnost některých lidí
Stále více zjišťuji, že jsou někteří naši lidé nepoučitelní. Že se nedokázali poučit z naší historie, jež nám přinesla velký propad.
Helena Vlachová
Byl jednou jeden neslušný dům
Když si kupujete nový byt, v podstatě můžete kupovat zajíce v pytli. Realitní makléř se dušuje, že dům, v němž si kupujete nový byt, je velmi slušný, vždyť jeho většinu tvoří lidé důchodového věku a ti jsou lidé veskrze dobří.
Helena Vlachová
Za dceru, jež má každé dítě s jiným partnerem, bych se styděla
Nová doba s sebou přinesla bulvár. Proč ne. Ale je možno mít k němu své výhrady. Bulvár nahlíží do soukromí lidí. Jsem uvyklá své soukromí skrývat. Ale nemusí tomu být vždy, zvlášť když se narodíte jako dcera známé herečky...
Helena Vlachová
Pokud jde o demokracii, je na tom naše země nejlépe z postkomunistických zemí
<p>Zatím nebyl zpracován demokratický index za rok 2023. Četla jsem výsledek demokracie za rok 2022, v němž naše země zaujala 25. pozici, z postkomunistických zemí je nejlepší. S výjimkou pobaltských zemí.</p>
Helena Vlachová
Na kuře kung pao v New Yorku nikdo nemá
I když mě New York nijak zvlášť neučaroval, ano, viděla jsem jeho highlighty, které stojí za vidění, jeho špatná hygiena vše utlumila. Nicméně se tomuto městu nedá upřít jedna věc. Je to čínská čtvrť v Queens.
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
Helena Vlachová
Jako země bychom se neměli hrbit před nikým
Vzhledem ke skutečnosti, že cestuji po celém světě, mám možnost srovnání. Po svých toulkách se vždy ráda vracím domů, do krajiny, jež mě utvářela, jež hovoří o Vivaldových Čtvero ročních obdobích. A nejen o nich.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1261
- Celková karma 22,67
- Průměrná čtenost 1114x