Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nechtěně feťačkou

12. 07. 2017 6:02:00
Feťáky si spojujeme s těmi, kteří užívají drogy, jakými jsou heroin, pervitin. Neuvědomujeme si, že kolikrát se můžeme feťákem stát, aniž bychom chtěli

Motto "Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám." (Žalm 102, Hospodine vyslyš mou modlitbu, 102.4, 102.5)

Tak tohle je hodně smutný příběh. Je o seniorce, která upadla do kómatu, v němž strávila několik dní. A její nejbližší propadali hrůze, že se maminka už nikdy neprobudí, že maminka zemře. A přitom jí není zas tolik. Ještě ani ne sedmdesát, což není žádný věk, zvlášť dnes, kdy se lidé běžně dožívají osmdesáti i více.

Paní Černá nečekaně ovdověla před více než deseti lety. Smrt muže ji zasáhla, a aby se z této ztráty mohla dostat, lékař jí předepsal léky. Dostala se až k samotnému psychiatru, který jí pravidelně předepisoval rohypnol či hypnogen na spaní a lexaurin proti depresím. A ona tyto léky užívala každý den. Nikdo z jejích nejbližších neví, zda si přečetla příbalové letáky, jež upozorňují na skutečnost, že léky nelze brát dlouhodobě. Vlastně její nejbližší ani nevěděli, že maminka užívá léky dennodenně. Věděli, že je v péči psychiatra, a proto se neznepokojovali. Paní Černá sice poslední dobou neprojevovala přílišnou chuť do života, ale nikdo její letargii nepřikládal velkou váhu. Krom psychiatrických léků užívala i léky, jimiž zmírňovala projevy kožního onemocnění. Dermatolog jí pravidelně odebíral krev, aby viděl, jaký vliv mají medikamenty na její jaterní testy. V poslední době se testy velmi zhoršily, proto byla paní Černá pozvána do nemocnice, aby tam strávila několik dní. Lékař chtěl změnit léky, musela být tedy hospitalizována.

V nemocnici paní Černá neuvedla, že užívá prášky proti nespavosti a proti depresi více než deset let. Třetí den po nástupu do nemocnice upadla nečekaně do kómatu. Lékaři si toto nedokázali nikterak vysvětlit do té doby, než nahlédli do její kabelky. A v ní našli rohypnol i lexaurin. Paní Černá si tyto léky v nemocnici nevzala a její organismus zareagoval abstinenčními příznaky. A tím bylo kóma. Z kómatu se nakonec probudila, ale nikoho ze svých blízkých nepoznávala, mluvila s cesty, hovořila o stínech, o lidech, které nikdo neznal. Upadla totiž do jiného stavu, jakým je delirium tremens. Ten postihuje těžké feťáky a alkoholiky. Její rodina je zděšena a bojí se o její život, o jeho kvalitu. Jestli bude možný návrat, nebo se budou muset její blízcí smířit s tím, že je osobnost jejich maminky poznamenána natrvalo. Že se u ní bude projevovat demence a ona pozbude schopnost starat se sama o sebe. Bude odkázána na přežívání, nedůstojné přežívání, jež stejně povede ke smutnému konci.

Člověk by řekl, že může být klidný, když je v péči odborníka, v případě paní Černé psychiatra, ale vidíme, že tomu tak být nemusí. Jak je možné, že lékař dlouhodobě předepisoval léky, jež se mohou užívat krátkodobě? U paní Černé na ně vznikla závislost, jež vyústila v kóma a posléze v delirium tremens. Aniž by si to člověk přál, může se stát feťákem, jehož další dny jsou jeden velký otazník.

Život je zaměstnání asi nejtěžší, zaměstnání na směnný provoz. Kolikrát máme pocit, že už dál nemůžeme, že jsme se svými silami u konce. Ale byla by hloupost dát životu výpověď nebo ji dostat. Aby mohl člověk vykonávat nejtěžší povolání ze všech, musí být tak trochu sobec. Možná i víc než trochu. Člověk by měl být pozitivní sobec, aby zvládal všechny těžké okamžiky svého života. Vědět, že nejdůležitější osobou ve svém životě je on sám. A vnímat život z té lepší stránky, nevracet se ve vzpomínkách do minulosti, protože minulost zkresluje, je hodně emocionální. Musíme žít přítomností a uvědomovat si malé radosti, jež nám život přináší. Třeba rozkvetlý ibišek, nebo tající vločku prvního sněhu na tváři, nebo četba knih. Knihy nás uvádějí do jiného světa, v němž zapojujeme svou fantazii a je nám dobře. Radostí je kolem nás hodně, stačí se jen rozhlédnout a vnímat...

Autor: Helena Vlachová | středa 12.7.2017 6:02 | karma článku: 18.45 | přečteno: 874x

Další články blogera

Helena Vlachová

Co komunisté skrývali

Každá totalita je pro člověka špatná. Ať jde o nacismus, nebo o komunismus, žádná z nich nepřináší nic pěkného

26.7.2017 v 6:08 | Karma článku: 19.74 | Přečteno: 984 | Diskuse

Helena Vlachová

Nejhezčí prázdniny

Venku lije jako z konve a nějak se mi vybavily vzpomínky na mé prázdniny, jež lze považovat za jedny z nejhezčích

24.7.2017 v 6:46 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 342 | Diskuse

Helena Vlachová

Vězňům bych mzdy nenavyšovala

Když se někdo ocitne ve vězení, ocitne se tam zaslouženě. Zaslouženě za to, že páchal trestné činy tak dlouho, až musel jít za katr

23.7.2017 v 9:05 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 576 | Diskuse

Helena Vlachová

Rodiče a děti

Děti tak rychle dospějí, vylétnou z hnízda a bývají rády, že jsou samostatné. To je bezesporu můj případ

22.7.2017 v 7:19 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 514 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 5.23 | Přečteno: 97 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 165 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem byl nabitý aneb Nikdy nevíš, kdy přeskočí jiskra

Stává se mi to velice často, elektrony na povrchu mého těla se nahromadí a v nečekanou chvíli udeří. Někdy si myslím, že blesky letní bouřky jsou proti mému náboji neškodné jiskřičky...

26.7.2017 v 15:19 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 244 | Diskuse
Počet článků 710 Celková karma 20.68 Průměrná čtenost 874

Jsem především žena a v ženství spatřuji smysl svého života. Mám ráda život i s jeho těžkostmi, vážím si maličkostí, neuznávám konzumní způsob života, jsem zastánkyní svobodné vůle člověka.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.