Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když škola bývala školou

26. 06. 2017 10:16:17
Zdálo se mi o zástupci školy. O mém prvním zástupci školy, od něhož jsem se tolik naučila. Vynikal přísností a nekompromisností a já jsem mu za to po celý život vděčná.

Motto "Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 13.3)

Jednou z velkých osobností v mém životě byl můj první zástupce školy. Nastoupila jsem tenkrát po vysoké na gymnázium, ze všeho vyjukaná a vůbec jsem nevěděla, jak si se svým místem poradím. Jenže si mě vzali do péče staří páni profesoři a zástupce školy. Ten se těšil velké úctě a respektu nejen tím, že vyučoval matematiku a deskriptivní geometrii, ale i tím, že byl naprosto neústupný vůči všem, kteří by se snad pokusili něco porušit. Já jako začínající kantorka jsem v jeho přítomnosti strachy ani nedýchala. Doslova mě vycepoval, abych podávala co nejlepší výkon, abych nechybovala, z mé počáteční vyplašenosti jsem si k zástupci vybudovala velký obdiv. Byl to i velmi pěkný muž. Sportovec tělem i duší, matematik na svém místě a pedagog rovněž. Vždyť na koho studenti nejvíc vzpomínají? Na kantory, kteří byli zásadoví a kteří je něco naučili.

Čas se posunul, přišel Listopad 1989, komunistická ředitelka byla vyměněna. Na její místo se natlačil bývalý předseda odborů na škole, který ucítil nový vítr, vstoupil do Občanského fóra a začal konat. Ředitelka musela ze školy odejít, jejího zástupce si ponechal. Protože si byl vědom jeho kvalit. Alespoň zpočátku. Nový ředitel se nemohl ani zbla vyrovnat profesionalitě svého zástupce. Navíc se ve městě stále více sbližoval s vlivnými, kterým bylo nutno rovněž vyhovět. A lukrativní místo zástupce školy lákalo. Třeba manželku vlivného. Až nezdravě ctižádostivá toužila stát se zástupkyní ředitele. Jenže jak si poradit s tím stávajícím? Ředitel nemohl učinit nic zbabělejšího, než když na poradě oznámil, že se novou zástupkyní školy stává někdo jiný. Pro mého prvního zástupce to bylo jako blesk z nebe. Nic takového nečekal a myslím si, že jej to srazilo na kolena. Ze školy odešel. Ředitel mezitím několikrát vyměnil svou stranickou příslušnost, až nakonec skončil v hnutí ANO:

Dnes se mi o mém prvním zástupci zdálo. Opět jsme byli ve škole a já cítila, jak mi je s ním dobře. Že jsme znovu v prostředí, jež mělo svůj smysl a bylo takto respektováno. Studenti si jen tak něco nedovolili, při porušení školního řádu mohli počítat s vyloučením. Aby si někdo z nich zapálil před školou? Aby chodili pozdě na vyučování? Na to jste mohli zapomenout, protože ve škole vládl pořádek. Vždyť na školu v 80. letech se přijela podívat delegace z Japonska, chtěli se poučit, jak si počínat, aby školství bylo tak úspěšné jako v Československu.

Před třiceti roky byly znalosti našich žáků a studentů na světové špičce. Po třiceti letech? Jsme pod celosvětovým průměrem. Vidíte, jak polistopadoví ministři školství se svým rezortem naložili. Jak je rozložili tak, že padá stále více dolů. Někdy je podezírám i z toho, že se snad někomu zaprodali i za cenu, že pošlou české školství do kytek. A oni tak učinili.

Pociťuji jistou dávku nostalgie, když se mi zdálo o nejlepším zástupci školy mého života. Pociťuji jistou melancholii z toho, že to byl jen sen. A pokud jde o české školství, hnala bych všechny jeho polistopadové ministry k odpovědnosti za veškerý úpadek, jenž dovolili. Přicházejí se stupiditami, jež nikdo nepotřebuje, a činí tak zřejmě jen z toho důvodu, aby otevřeli pro nějakého kamaráda novou trafiku. Aby odrbali český stát, kariérní řád učitele se dá uvést jako příklad. A nejen ten, ono je toho za všechny polistopadové roky přehršel...

Autor: Helena Vlachová | pondělí 26.6.2017 10:16 | karma článku: 26.86 | přečteno: 844x

Další články blogera

Helena Vlachová

Co komunisté skrývali

Každá totalita je pro člověka špatná. Ať jde o nacismus, nebo o komunismus, žádná z nich nepřináší nic pěkného

26.7.2017 v 6:08 | Karma článku: 19.74 | Přečteno: 984 | Diskuse

Helena Vlachová

Nejhezčí prázdniny

Venku lije jako z konve a nějak se mi vybavily vzpomínky na mé prázdniny, jež lze považovat za jedny z nejhezčích

24.7.2017 v 6:46 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 342 | Diskuse

Helena Vlachová

Vězňům bych mzdy nenavyšovala

Když se někdo ocitne ve vězení, ocitne se tam zaslouženě. Zaslouženě za to, že páchal trestné činy tak dlouho, až musel jít za katr

23.7.2017 v 9:05 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 576 | Diskuse

Helena Vlachová

Rodiče a děti

Děti tak rychle dospějí, vylétnou z hnízda a bývají rády, že jsou samostatné. To je bezesporu můj případ

22.7.2017 v 7:19 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 514 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 5.23 | Přečteno: 97 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 165 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem byl nabitý aneb Nikdy nevíš, kdy přeskočí jiskra

Stává se mi to velice často, elektrony na povrchu mého těla se nahromadí a v nečekanou chvíli udeří. Někdy si myslím, že blesky letní bouřky jsou proti mému náboji neškodné jiskřičky...

26.7.2017 v 15:19 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 244 | Diskuse
Počet článků 710 Celková karma 20.68 Průměrná čtenost 874

Jsem především žena a v ženství spatřuji smysl svého života. Mám ráda život i s jeho těžkostmi, vážím si maličkostí, neuznávám konzumní způsob života, jsem zastánkyní svobodné vůle člověka.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.