Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mně komunisté nechybí

20. 06. 2017 6:00:57
Pomalu nastává doba dovolených a nikdo si neumí představit, že by musel žádat o devizový příslib. Dnes můžeme cestovat, kam se nám zachce. Jen k tomu potřebujeme peníze

Motto "Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 22.8)

Žádost o devizový příslib. Vymysleli komunisté, protože měli rádi přehled o všem, o každém, neradi něco povolovali, mnohem radši lidem přikazovali. Tuto žádost musel podat každý, kdo chtěl vycestovat na Západ. Jen málokdo se setkal s jejím kladným vyřízením. Rozhodovaly kontakty, úplatky, ale hlavně o všem rozhodovali komunisté.

Na devizový příslib nedosáhl každý. Jen malé procento obyvatel dostalo na tuto žádost kladnou odpověď. A jediné, kam se dalo v létě jet bez omezení, byly NDR, Maďarsko, Rumunsko či Bulharsko. Ani k velkému bratru Sovětskému svazu se nedalo jet bez pozvání či prostřednictvím CK. Totéž platilo o Polsku. Turismus provozovaly Čedok, Rekrea či Cestovní kancelář mladých. Počet zájezdů byl značně limitovaný a uhrát nějaký na Západ či Jugoslávie znamenalo mít kontakty nebo si vystát frontu přes noc. V nejistotě, že se na mě dostane.

V žádosti o devizový příslib toho komunisté potřebovali hodně. Potřebovali detailní znalost žadatele, který musel vyplnit zemi, pro niž byl devizový příslib požadován, datum a účel cesty. Dále se musela vyplnit organizace, v níž žadatel pracuje, případně škola, na níž studuje. Adresa zaměstnavatele a pracovní funkce žadatele v organizaci. Dále se musel uvést rok poslední uskutečněné soukromé cesty do nesocialistických států, počet dnů pobytu, navštívené země a účel země. A když toto vše vyplnil, musel odnést do Československé banky, jež rozhodovala o přidělení příslibu.

I když žadatel získal příslib (moc jich ale nebylo), neznamenalo to, že má vyhráno. Musel žádat u svého zaměstnavatele o souhlas, k devizovému příslibu se vyjadřovala komunistická buňka podniku, kde žadatel pracoval. Dále musel žádat o souhlas uliční výbor v místě, kde bydlel. Muži se museli s žádostí obrátit na Vojenskou správu. Zkrátka souhlasů bylo zapotřebí mnoho, stačilo, aby se někdo vyjádřil, že cestu do zahraničí nedoporučuje, a bylo po cestování.

Na absolvování tohoto všeho bylo zapotřebí pevných nervů a vůle se nevzdávat, protože tu bylo dost těch, kteří záviděli. Kteří vycestovat nemohli, byli to hlavně vojáci a policisté. Ti zprvu nesměli ani do socialistických zemích, na Západ nikdy. Když se nakonec našinci poštěstilo vše vyřídit a mohl vycestovat na Západ, čekal jej mnohdy po návratu výslech na policii. Vzali si jej do prádla estébáci, kteří se vyptávali, zda někde narazil na české imigranty, zda s nimi hovořil, zda viděl žebráky, mám-li to celé shrnout, estébáci se činili, aby dotyčnému cestu do zahraničí znepříjemnili.

Jestli někomu taková anabáze chybí, pak je snad blázen. Nepopírám, že nežijeme v jednoduché době, ale je lepší než za soudruhů. Za nich vládl nepořádek, vládli nám nevzdělaní hlupáci, kteří znepříjemňovali život. Kradli ze společného, nedbali na tvář měst, budovy tak chátraly, vybourali v mnoha městech historická jádra a nahradili je panelákovými krabicemi. Továrny i ekonomika pomalu dosluhovaly, až se situace stala neudržitelnou a oni raději vyklidili pole. I když slovo vyklidili, je diskutabilní. Přesunuli se jinam, ale mnozí z nich si svůj vliv ponechali.

Komunisté mně věru nechybí, protože nikdy nebyli demokratickou stranou. Zničili myšlení lidí, proto je zapotřebí být před nimi ostražitý. Zruinovali ekonomiku naší země a my se s jejich důsledky vyrovnáváme i dnes. Ono nejde sázet jen na sociální jistoty, protože ty něco stojí. Musíme myslet na naše děti, na to, aby se měly v budoucnu dobře. Nelze proto volit strany, jež proklamují krátkodobou hojnost, která vede jen k tomu, že je státní kasa prázdná. Je nutné myslet na zítřek a podle toho se rozhodovat. Ale bez komunistů...

Autor: Helena Vlachová | úterý 20.6.2017 6:00 | karma článku: 25.45 | přečteno: 717x

Další články blogera

Helena Vlachová

Co komunisté skrývali

Každá totalita je pro člověka špatná. Ať jde o nacismus, nebo o komunismus, žádná z nich nepřináší nic pěkného

26.7.2017 v 6:08 | Karma článku: 19.74 | Přečteno: 984 | Diskuse

Helena Vlachová

Nejhezčí prázdniny

Venku lije jako z konve a nějak se mi vybavily vzpomínky na mé prázdniny, jež lze považovat za jedny z nejhezčích

24.7.2017 v 6:46 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 342 | Diskuse

Helena Vlachová

Vězňům bych mzdy nenavyšovala

Když se někdo ocitne ve vězení, ocitne se tam zaslouženě. Zaslouženě za to, že páchal trestné činy tak dlouho, až musel jít za katr

23.7.2017 v 9:05 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 576 | Diskuse

Helena Vlachová

Rodiče a děti

Děti tak rychle dospějí, vylétnou z hnízda a bývají rády, že jsou samostatné. To je bezesporu můj případ

22.7.2017 v 7:19 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 514 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 5.23 | Přečteno: 97 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 165 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem byl nabitý aneb Nikdy nevíš, kdy přeskočí jiskra

Stává se mi to velice často, elektrony na povrchu mého těla se nahromadí a v nečekanou chvíli udeří. Někdy si myslím, že blesky letní bouřky jsou proti mému náboji neškodné jiskřičky...

26.7.2017 v 15:19 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 244 | Diskuse
Počet článků 710 Celková karma 20.68 Průměrná čtenost 874

Jsem především žena a v ženství spatřuji smysl svého života. Mám ráda život i s jeho těžkostmi, vážím si maličkostí, neuznávám konzumní způsob života, jsem zastánkyní svobodné vůle člověka.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.