O cestování
Motto "Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev." (Kazatel 7 - 9, Stejný úděl všech, 9.4)
Svým rodičům jsem krom mnoha jiných věcí vděčna za to, že jsme hodně cestovali. Organizátor všeho byl můj tatínek, který tvrdil, že dokud to jde, člověk má cestovat. Poznávat nová místa, vše dokumentovat, aby jednou, až zestárne, mohl říci "To bývaly časy." Měli jsme starou kameru a máme své společné zážitky z cestování nafilmované.
V naší rodině vše kráčelo krůček po krůčku. Nejprve jsme cestovali v naší zemi, a teprve až to situace dovolila, vyráželi jsme i za hranice. Jen jednou Jugoslávie, víc nám to nedovolili, a pak se každoročně opakovalo Bulharsko.
Naše první opravdová dovolená. To mi mohlo být sedm let a my jeli stanovat k jezeru. Poprvé pod stanem, poprvé v kempu. Maminka nakoupila s sebou jídla, jako by tam nic neprodávali. Pecen chleba, nějaké konzervy, na cestu usmažila řízky. Řízky tvořily nedílnou součást našeho cestování. Doma jsme nebydleli v bůhvíjakém přepychu, měli jsme jen to, co měli i jiní. Dokázali jsme se proto spokojit i s velmi jednoduchými podmínkami v kempu.
Jediné vybavení, jež jsme měli, byl stan ve tvaru "áčka". Žádný kempový nábytek, žádný vařič, zkrátka polní podmínky. Vařili jsme na ohni. Každé ráno tatínek rozdělával oheň, abychom si mohli uvařit čaj nebo kakao. V kotlíku. Ten plnil více účelů. V poledne v něm maminka uvařila polévku, po ní následoval hlavní chod. Dnes ji obdivuji, jak si se vším dokázala poradit. Zvládala to, jako by byla zvyklá vařit na ohni po celý svůj život.
Kemp. v němž jsme se ubytovali, neměl téměř žádné vybavení. Dvě nebo tři dřevěné kadibudky, žádné umývárny. Jen plechové žlaby, v nichž tekla studená voda. Ale my byli za ni rádi. Slunce tenkrát pálilo od samého rána a nikde žádný stín. Tatínek to nakonec vyřešil po svém. Vyrazil do blízkého lesíku a přinesl vyschlý kmen stromu, jenž měl i větve. A právě větve byly velmi důležité. Maminka na ně hodila deku a vznikl tak primitivní slunečník. Tatínek do kmenu natloukl hřebíky a na ně jsme si mohli zavěsit své ešusy, z nichž jsme jedli. Seděli jsme na malých kládách, žádné židličky. Ale nám to nevadilo a radovali jsme se z toho, že můžeme být u vody.
To byly naše začátky. Rodiče mně předali svou lásku k cestování. Dnes si uvědomuji nejen toto, ale i skutečnost, jak důležitá je rodina. Pospolitá rodina, v níž je soudržnost naprostou samozřejmostí. Rodina, v níž se společně plánuje a plány se uskutečňují. Nekonají se výměny partnerů, protože jednou máte děti, které se neopouštějí. Máte děti, kterým chcete zajistit hezké dětství. Dětství, v němž se každoročně někam vyráží na dovolenou, z níž si všichni odnášejí spoustu zážitků. Zážitků z toho, že mohli být spolu a sdílet. A na něco takového se krásně vzpomíná. Nemusíte mít přepych, protože bohatství není žádnou zárukou štěstí. Důležitá je sounáležitost všech členů rodiny a chuť být spolu. Spolu při poznávání nových míst...
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Helena Vlachová
Máte doma středoškoláka? Bojuje s angličtinou?
Tímto dnešním blogem bych chtěla pomoci těm žákům a studentům, kteří mají smůlu, že mají na angličtinu diletanta.
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Helena Vlachová
Otřesná úroveň angličtiny na našich školách
Ředitelé škol jsou zodpovědní za veškerý chod školy. Platí to i v případě, kdo vyučuje angličtinu na jejich škole, a jaká je tam úroveň výuky tohoto jazyka. A ta je bohužel v mnoha případech katastrofální.
Helena Vlachová
Prezidenta Edvarda Beneše považuji za zrádce národa
Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Helena Vlachová
Po čem touží český důchodce
Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...
Helena Vlachová
A taková to byla velká láska
Agáta Hanychová se ráda předvádí. Proč ne. Ale neměla by do toho zatahovat své děti. To je hanebné. Být dítětem matky, jejíž srdce je velké cirkusové šapitó, jednoho poznamená na celý život.
Helena Vlachová
Když se narodíte jako nechtěné dítě
Pro dítě není snad nic horšího než se narodit jako nechtěné. Jeho rodiče už mají ročního syna a neplánovaně se jim narodí další děcko, které nikdo nechtěl. Sice si je nechají, ale nikdy je nepřijmou.
Helena Vlachová
Nepoučitelnost některých lidí
Stále více zjišťuji, že jsou někteří naši lidé nepoučitelní. Že se nedokázali poučit z naší historie, jež nám přinesla velký propad.
Helena Vlachová
Byl jednou jeden neslušný dům
Když si kupujete nový byt, v podstatě můžete kupovat zajíce v pytli. Realitní makléř se dušuje, že dům, v němž si kupujete nový byt, je velmi slušný, vždyť jeho většinu tvoří lidé důchodového věku a ti jsou lidé veskrze dobří.
Helena Vlachová
Za dceru, jež má každé dítě s jiným partnerem, bych se styděla
Nová doba s sebou přinesla bulvár. Proč ne. Ale je možno mít k němu své výhrady. Bulvár nahlíží do soukromí lidí. Jsem uvyklá své soukromí skrývat. Ale nemusí tomu být vždy, zvlášť když se narodíte jako dcera známé herečky...
Helena Vlachová
Pokud jde o demokracii, je na tom naše země nejlépe z postkomunistických zemí
<p>Zatím nebyl zpracován demokratický index za rok 2023. Četla jsem výsledek demokracie za rok 2022, v němž naše země zaujala 25. pozici, z postkomunistických zemí je nejlepší. S výjimkou pobaltských zemí.</p>
Helena Vlachová
Na kuře kung pao v New Yorku nikdo nemá
I když mě New York nijak zvlášť neučaroval, ano, viděla jsem jeho highlighty, které stojí za vidění, jeho špatná hygiena vše utlumila. Nicméně se tomuto městu nedá upřít jedna věc. Je to čínská čtvrť v Queens.
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
Helena Vlachová
Jako země bychom se neměli hrbit před nikým
Vzhledem ke skutečnosti, že cestuji po celém světě, mám možnost srovnání. Po svých toulkách se vždy ráda vracím domů, do krajiny, jež mě utvářela, jež hovoří o Vivaldových Čtvero ročních obdobích. A nejen o nich.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1261
- Celková karma 22,63
- Průměrná čtenost 1114x