Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vzpomínky na bratra z Východu

18. 05. 2017 5:33:18
V souvislosti s návštěvou našeho pana prezidenta v Číně a jeho setkáním s ruským prezidentem Putinem se mi vybavuje smrt Brežněva a pobyt sovětských vojáků v mém rodišti

Motto "Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání svévolníků." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.7)

Podle mého názoru jsme si svého velkého bratra z Východu užili dost. Mám v živé paměti uchované roky, kdy jsme čelili nesvobodě, diktátu a o demokracii jsme si mohli nechat zdát. Mně osobně přátelství se Sovětským svazem na věčné časy nechybí. V našem městě jsme měli ruskou posádku, vojáci bydleli na zámku. Jejich velitelé v bytech. Zámek zdevastovali a totéž platilo i o bytech. Naprosto je zničili. Dnes někdy kritizujeme Romy, ale co takoví Rusové? Ti toho na našem území napáchali hodně. Nejenže vybydleli byty, oni házeli odpadky z oken, pod zámkem se válelo všechno možné. Hygienu neznali, nebyli zvyklí používat popelnice. A spoustu jiných věcí. Proto si nemyslím, že bychom měli toužit po něčem, co by nám přineslo omezení. A z Východu se to čekat dá. Oni to jinak neumí.

V souvislosti s návštěvou našeho pana prezidenta mi v mysli vytanuly vzpomínky. Nejen na Sovětský svaz, ale i na Brežněva. V knihkupectví jste za vlády soudruhů nenarazili na pořádnou knihu, s výjimkou pravidelných čtvrtků, kdy vycházely nové knihy. Ale na ně jste si museli vystát frontu a ještě nebylo vůbec jisté, že knihu dostanete. Zato byly k dostání Brežněvovy spisy či Leninovy. Těch se válelo v regálech víc než dost. Nikdo je nekupoval. Stačilo, když člověk denně potkával ruské vyšší šarže v ulicích. Za nimi se pokaždé trousil jejich pucflek, jenž sloužil jako nosič. Nosič veškerého zboží, které si ruský velitel zakoupil. Třeba plný šuplík podprsenek. Různých velikostí, různých tvarů. V zemi velkého bratra bylo téměř vše nedostatkové. U nás to bylo o něco lepší.

Vzpomínám si na to, když zemřel Brežněv. Učila jsem na gymnáziu. Jsme ve sborovně, najednou tam vlétne naše šéfka, celá rozrušená. "Zemřel soudruh Brežněv." Nikdo, snad s výjimkou několika komunistů, její rozrušení nesdílel. Bylo nám to ukradené. Ale nebylo nám ukradené, co se odehrávalo v zemi. Na škole jsme měli kondolenční listiny, které museli všichni zaměstnanci podepsat, rovněž i studenti. Ti jásali, protože se moc nevyučovalo. Lepší než mít třeba matematiku bylo podepisování kondolenčních listin. A to nebylo všechno. Následovalo podepisování kondolenčních listin na Okresním výboru KSČ. Chodili tam zaměstnanci z továren a podniků, chodily tam školy. Studenti i žáci se tetelili radostí, učitele to spíše obtěžovalo.

Pak následoval Brežněvův pohřeb. Ředitelka nám dala přesné instrukce, co se má zapsat do třídních knih. Dále jsme byli ponaučeni o tom, že jakmile uslyšíme sirény, studenti musí povstat a musíme takto vydržet stát, dokud sirény nepřestanou houkat. Zrovna jsem učila ve čtvrtém ročníku. Vykládám látku a najednou zazní sirény. Studenti zpozorní, ale vzhledem k tomu, že vše považuji za špatnou komedii, nic neřeknu. Přestanu mluvit, ale nevyzvu studenty, aby si stoupli. Je mi to proti mysli. Jenže co čert nechtěl. Na každé škole se nachází školník. A většina školníků, jež jsem za svou praxi poznala, byli líní a rovněž i donášeli. A náš školník donášel až běda. Z něho měla snad vítr i ředitelka. Když začaly houkat sirény, školník nahlížel do tříd, aby viděl, zda studenti stojí. Vlezl i ke mně a drze se mě zeptal "Jak to že nestojíte?" Zůstala jsem na něj zírat a nebyla jsem s to mu cokoli říci. Zachránil mě bystrý student Honza, který školníkovi odpověděl za mě "My už jsme stáli." "Tak to jo," řekl školník a zavřel dveře.

Brežněva rychle následovali další sovětští představitelé, jen si nepamatuji, v jakém pořadí. Černěnko, Andropov. Vždy se konala stejná šaškárna. Kondolenční listiny ve škole, pak jít na Okresní výbor KSČ, sirény, povstat. V rádiu hrála jen smuteční hudba, v televizi se nic nevysílalo. Jestli toto někomu chybí, má možnost se vystěhovat do KLDR. Tam si podobných kašparovin užijí víc než dost. Vše je jen hrané, lidé dělají, co se jim přikáže, protože jinak by je čekal tvrdý trest. Lidé v takové zemi žijí ve strachu, protože si nikdo nemůže být jistý, co se mu může stát. V zemi bez svobody není příjemné žít.

U nás máme své problémy, ale přesto stále žijeme ve svobodné zemi. Kdybychom se měli orientovat směrem na východ, zbystřila bych. Protože z východu nepřichází svoboda. Z východu se dá očekávat útlak. A s tím se nedobře žije. Zažila jsem a mohu porovnat, co je lepší. K minulosti už bych se nechtěla vracet a těm, kteří nezažili, jak se žije pod vládou Rusů, bych to nedoporučovala.

Autor: Helena Vlachová | čtvrtek 18.5.2017 5:33 | karma článku: 20.87 | přečteno: 503x

Další články blogera

Helena Vlachová

Co ve sdělovacích prostředcích postrádám

V televizi se velmi často vysílají dokumenty, zachycují etapy druhé světové války, přední nacisty, jejich životy. Ale proč se nevysílá něco víc o normalizaci v Československu?

27.6.2017 v 5:44 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 662 | Diskuse

Helena Vlachová

Když škola bývala školou

Zdálo se mi o zástupci školy. O mém prvním zástupci školy, od něhož jsem se tolik naučila. Vynikal přísností a nekompromisností a já jsem mu za to po celý život vděčná.

26.6.2017 v 10:16 | Karma článku: 26.49 | Přečteno: 800 | Diskuse

Helena Vlachová

Jako rukojmí

Mám pocit, že jsem se stala rukojmím. Rukojmím některých politiků, kteří se neumí chovat a na veřejnosti se prezentují jako hulváti

25.6.2017 v 6:53 | Karma článku: 19.28 | Přečteno: 443 | Diskuse

Helena Vlachová

Nedráždit hada bosou nohou

Když někdo dráždí hada bosou nohou, může počítat s hadí odezvou. Dotyčnému hrozí smrt. Mladí lidé velmi často podceňuji nebezpečné situace

23.6.2017 v 6:06 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 649 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Kdo má furt prát ty moje hadry???

Žena prostě nechápe, že moje tričko s límečkem XXXL je velké jako hubertus nějakého L-kového trpaslíka a moje sexy trenky s jemným proužkem jsou ušity z hektaru kvalitní bavlny.

28.6.2017 v 17:19 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 334 | Diskuse

Pavel Nitka

Ten dělá to a ten zas tohle aneb Jak to může někoho bavit?

Jak může někdo jen tak koukat na debilní seriál, když může večer trénovat na triatlon? Proč někdo brzo ráno vstává a jde moknout s udicí k rybníku, když může v klidu spát? A proč někdo čte detektivky, když si může číst ve slovníku

28.6.2017 v 15:17 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 592 | Diskuse

Naďa Dubcová

Úplně nový, nevědecký poznatek

jsem vymyslela vlastní hlavou, a prostřednictvím tohoto blogu jej nezištně tímto šířím široké (dlouhé, bystrozraké) veřejnosti.

28.6.2017 v 14:06 | Karma článku: 12.99 | Přečteno: 610 | Diskuse

Josef Komárek

Zabránit afrikanisaci a islamisaci naší země – první krůček k naší svobodě.

Německý ministr Gerd Müller varoval před pohybem až 100 miliónů uprchlíků z Afriky směr sever (to už zde dokumentovala řada autorů). Já se neryju v netu, ale už nějakých 45 let sleduji západní zpravodajství.

28.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 39.82 | Přečteno: 1788 | Diskuse

Jan Klar

Rodičovstvím k trvalé invaliditě

Michal měl tři děti se třemi různými ženami. Podělal v životě všechno, co mohl, a mohl být vůbec rád, když mu jeho dcerky, na které platil, jeho exmanželky na víkend předávaly.

28.6.2017 v 12:51 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 1032 | Diskuse
Počet článků 689 Celková karma 19.33 Průměrná čtenost 871

Jsem především žena a v ženství spatřuji smysl svého života. Mám ráda život i s jeho těžkostmi, vážím si maličkostí, neuznávám konzumní způsob života, jsem zastánkyní svobodné vůle člověka.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.