Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vzpomínky na bratra z Východu

18. 05. 2017 5:33:18
V souvislosti s návštěvou našeho pana prezidenta v Číně a jeho setkáním s ruským prezidentem Putinem se mi vybavuje smrt Brežněva a pobyt sovětských vojáků v mém rodišti

Motto "Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání svévolníků." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.7)

Podle mého názoru jsme si svého velkého bratra z Východu užili dost. Mám v živé paměti uchované roky, kdy jsme čelili nesvobodě, diktátu a o demokracii jsme si mohli nechat zdát. Mně osobně přátelství se Sovětským svazem na věčné časy nechybí. V našem městě jsme měli ruskou posádku, vojáci bydleli na zámku. Jejich velitelé v bytech. Zámek zdevastovali a totéž platilo i o bytech. Naprosto je zničili. Dnes někdy kritizujeme Romy, ale co takoví Rusové? Ti toho na našem území napáchali hodně. Nejenže vybydleli byty, oni házeli odpadky z oken, pod zámkem se válelo všechno možné. Hygienu neznali, nebyli zvyklí používat popelnice. A spoustu jiných věcí. Proto si nemyslím, že bychom měli toužit po něčem, co by nám přineslo omezení. A z Východu se to čekat dá. Oni to jinak neumí.

V souvislosti s návštěvou našeho pana prezidenta mi v mysli vytanuly vzpomínky. Nejen na Sovětský svaz, ale i na Brežněva. V knihkupectví jste za vlády soudruhů nenarazili na pořádnou knihu, s výjimkou pravidelných čtvrtků, kdy vycházely nové knihy. Ale na ně jste si museli vystát frontu a ještě nebylo vůbec jisté, že knihu dostanete. Zato byly k dostání Brežněvovy spisy či Leninovy. Těch se válelo v regálech víc než dost. Nikdo je nekupoval. Stačilo, když člověk denně potkával ruské vyšší šarže v ulicích. Za nimi se pokaždé trousil jejich pucflek, jenž sloužil jako nosič. Nosič veškerého zboží, které si ruský velitel zakoupil. Třeba plný šuplík podprsenek. Různých velikostí, různých tvarů. V zemi velkého bratra bylo téměř vše nedostatkové. U nás to bylo o něco lepší.

Vzpomínám si na to, když zemřel Brežněv. Učila jsem na gymnáziu. Jsme ve sborovně, najednou tam vlétne naše šéfka, celá rozrušená. "Zemřel soudruh Brežněv." Nikdo, snad s výjimkou několika komunistů, její rozrušení nesdílel. Bylo nám to ukradené. Ale nebylo nám ukradené, co se odehrávalo v zemi. Na škole jsme měli kondolenční listiny, které museli všichni zaměstnanci podepsat, rovněž i studenti. Ti jásali, protože se moc nevyučovalo. Lepší než mít třeba matematiku bylo podepisování kondolenčních listin. A to nebylo všechno. Následovalo podepisování kondolenčních listin na Okresním výboru KSČ. Chodili tam zaměstnanci z továren a podniků, chodily tam školy. Studenti i žáci se tetelili radostí, učitele to spíše obtěžovalo.

Pak následoval Brežněvův pohřeb. Ředitelka nám dala přesné instrukce, co se má zapsat do třídních knih. Dále jsme byli ponaučeni o tom, že jakmile uslyšíme sirény, studenti musí povstat a musíme takto vydržet stát, dokud sirény nepřestanou houkat. Zrovna jsem učila ve čtvrtém ročníku. Vykládám látku a najednou zazní sirény. Studenti zpozorní, ale vzhledem k tomu, že vše považuji za špatnou komedii, nic neřeknu. Přestanu mluvit, ale nevyzvu studenty, aby si stoupli. Je mi to proti mysli. Jenže co čert nechtěl. Na každé škole se nachází školník. A většina školníků, jež jsem za svou praxi poznala, byli líní a rovněž i donášeli. A náš školník donášel až běda. Z něho měla snad vítr i ředitelka. Když začaly houkat sirény, školník nahlížel do tříd, aby viděl, zda studenti stojí. Vlezl i ke mně a drze se mě zeptal "Jak to že nestojíte?" Zůstala jsem na něj zírat a nebyla jsem s to mu cokoli říci. Zachránil mě bystrý student Honza, který školníkovi odpověděl za mě "My už jsme stáli." "Tak to jo," řekl školník a zavřel dveře.

Brežněva rychle následovali další sovětští představitelé, jen si nepamatuji, v jakém pořadí. Černěnko, Andropov. Vždy se konala stejná šaškárna. Kondolenční listiny ve škole, pak jít na Okresní výbor KSČ, sirény, povstat. V rádiu hrála jen smuteční hudba, v televizi se nic nevysílalo. Jestli toto někomu chybí, má možnost se vystěhovat do KLDR. Tam si podobných kašparovin užijí víc než dost. Vše je jen hrané, lidé dělají, co se jim přikáže, protože jinak by je čekal tvrdý trest. Lidé v takové zemi žijí ve strachu, protože si nikdo nemůže být jistý, co se mu může stát. V zemi bez svobody není příjemné žít.

U nás máme své problémy, ale přesto stále žijeme ve svobodné zemi. Kdybychom se měli orientovat směrem na východ, zbystřila bych. Protože z východu nepřichází svoboda. Z východu se dá očekávat útlak. A s tím se nedobře žije. Zažila jsem a mohu porovnat, co je lepší. K minulosti už bych se nechtěla vracet a těm, kteří nezažili, jak se žije pod vládou Rusů, bych to nedoporučovala.

Autor: Helena Vlachová | čtvrtek 18.5.2017 5:33 | karma článku: 22.07 | přečteno: 510x

Další články blogera

Helena Vlachová

Je mi líto

Je mi líto všech domů, do nichž se nastěhovali vandalové, lidé, kteří si neváží ničeho a vše jen ničí...

22.8.2017 v 6:33 | Karma článku: 24.92 | Přečteno: 560 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohle bych nevymyslela

Někdy si připadám jako Gargamel, který říká, že nemá rád Šmouly. Mně Šmoulové nevadí, ale zato úředníci. Úředníci mi vadí, hlavně ti modří, ti z Bruselu

20.8.2017 v 6:25 | Karma článku: 44.12 | Přečteno: 5242 | Diskuse

Helena Vlachová

Muži a ženy

Některé ženy si myslí, že musí svého partnera vlastnit, nemají žádný jiný program v životě. Jestliže jim vztah nevychází, bortí se jim život

19.8.2017 v 7:29 | Karma článku: 18.35 | Přečteno: 709 | Diskuse

Helena Vlachová

Hry sbližují

I když žijeme ve velmi vyspělé době s nejmodernějšími technologiemi, stále si myslím, že deskové či karetní hry neztrácejí na přitažlivosti

17.8.2017 v 6:32 | Karma článku: 8.85 | Přečteno: 199 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Nitka

Je načase, začít šlechtit nové domácí mazlíčky

Máme už pejsky malé i velké, pejsky vegetariány, kočičky s dlouhým chlupem i chlupuprosté, máme zakrslé králíky, ale začíná to být nuda. Chce to něco nového...

23.8.2017 v 14:02 | Karma článku: 10.34 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Klar

Všichni se sejdeme v jedné ložnici

Michal a Valérie vedli spolu báječný milostný paralelní vztah. Využívali k němu Skype, esemesky, Facebook a další sociální sítě. Možná spolu trávili víc času než se svými zákonnými manžely.

23.8.2017 v 12:50 | Karma článku: 14.14 | Přečteno: 642 | Diskuse

Libuse Palkova

Dieta modelek-prst do krku

Senzační dieta při níž můžete jíst co chcete, a jak často chcete, jen po každém jídle musíte strčit prst nebo dva do krku.

23.8.2017 v 11:38 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 385 | Diskuse

Peter Zamfir

Sever proti Jihu

Pricinou Obcanske Valky v USA podle nekterych pry nebylo Otrokarstvi ale takzvane "State's Rights" (Prava jednotlivch Statu).

23.8.2017 v 9:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Stanislav Jahoda

Kdy se u nás začnou strhávat sochy Karla IV.? Aneb Sorosův boj proti bělošskému rasismu

V USA se strhávají sochy. Prý se tím bojuje proti běloškému nadřazenectví a rasismu. Ve skutečnosti jde o snahy zničit národní kulturu. Podobné snahy se dají očekávat i u nás.

23.8.2017 v 5:55 | Karma článku: 39.20 | Přečteno: 1137 |
Počet článků 725 Celková karma 21.41 Průměrná čtenost 882

Jsem především žena a v ženství spatřuji smysl svého života. Mám ráda život i s jeho těžkostmi, vážím si maličkostí, neuznávám konzumní způsob života, jsem zastánkyní svobodné vůle člověka.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.