Střídavá péče

Střídavá péče, jeden ze způsobů, jak pečovat o dítě. Proč ne. Ale jako vše to má svá pozitiva, ale i negativa. Je na každém z nás, zda se pro ni rozhodne.

Motto "Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 12.4)

Střídavá péče přinesla nový pohled, jak vychovávat naše děti. Je na každém rodiči, jak se rozhodne, vždy by se mělo zvažovat, co je pro naše děti nejlepší. Naše zájmy musí ustoupit zájmům našich potomků.

Když o střídavé péči uvažují rodiče, kteří mají tříměsíční miminko, nezdá se mi to nejvhodnější. Myslím si totiž, že v prvních měsících dítěte je nezastupitelná role matky. Vztah matka - dítě je primární vztah, z něj se odvíjejí další vztahy. Když se žena stane matkou, měla by alespoň na čas odhodit roli workoholičky a přenést se do zcela jiné oblasti. A tou je mateřství. Nemyslím si, že je role otce zastupitelná, jen si myslím, že v prvních měsících života dítěte by s ním víc času měla strávit jeho matka. Podíváme-li se do přírody, vidíme podobné modely chování. A čím víc jsme blíže přírodě, tím je to pro náš život lepší. Nerozumím dnešním matkám, když vidím, že raději dítě co nejdříve odloží, aby se mohly věnovat jiným aktivitám. Pravdou je, že dnešní svět toho nabízí hodně, co my jsme jako mladí neměli, ale přesto. Narodí-li se nám miminko, měli bychom zapomenout na světské radovánky a radovat se z našeho dítěte. Chvíle, jež s ním strávíme, se už nikdy opakovat nebudou. Jsou jedinečné, originální, každý den se odvíjí premiéra nových zážitků. Jenže kdo v dnešní době potřebuje zážitky, emocionální zážitky. Když jsou v nabídce sociální sítě, v nichž se dle některých toho dá prožít mnohem víc. A dítě může znamenat překážku. Pro některé matky bezesporu.

O střídavé péči také hovoříme v případě, že se manželé či partneři rozejdou a mají spolu děti. Je možné se v jejich výchově střídat. Jeden týden děti tráví s jedním rodičem, druhý týden s tím druhým. Zní to jednoduše, ale v praxi to může být pěkně zapeklité. Pro všechny účastníky. Pro děti to může být stres, mají-li se pořád přesouvat z jednoho místa do druhého. A pro rodiče tomu může být obdobně. Snad nejlepší by v takovém případě bylo, kdyby se děti vůbec nikam nestěhovaly, kdyby mohly zůstat stále v jednom místě a místo toho by se měnili rodiče. To by bylo z hlediska vývoje dětí asi to nejlepší.

Když hovoříme o střídavé výchově, je zajímavé, že na ni doplácí někteří muži. Když mají nový vztah s novou partnerkou, ta zpravidla nebývá ochotna přijmout partnerovy děti. Když se jedná o její děti, bere jako samozřejmost, že je partner akceptuje. Ale v případě partnerových vznikají třecí plochy, které jsou prubířským kamenem vztahu. Není nic neobvyklého, že mužům vztahy nevycházejí, jdou z jednoho vztahu do druhého a vždy ten nový ztroskotává na jeho dětech. Pro ženy bývá těžší vyrovnat se s partnerovými dětmi, muži jsou v tomto směru daleko tolerantnější, nedělají si příliš hlavu z dětí své přítelkyně a jsou schopni leccos spolknout. 

Aby člověk nemusel řešit situaci, jak budou jeho děti vyrůstat v případě, že se manželé rozejdou, je nejlepší, aby taková situace vůbec nenastala. Když už se jednou děti narodí, měl by být každý natolik zodpovědný, že by neměl své dítě nikdy opouštět. Zadané páry by měly být tabu, nikdy bychom neměli začínat vztah s někým, kdo patří někomu jinému. Ale vše v podstatě záleží na ženách. Protože když ony řeknou ne, žádný lovec je neuloví. Ale kolik je takových žen, které nenarušují soužití někoho jiného?