Kdy se stydím být Češkou

Jsou okamžiky, kdy si říkám, že je škoda, že jsem se nenarodila někde jinde. V zemi, v níž se více dbá na morálku

Motto "Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj, z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem." (Druhá kniha žalmů, Žalm 61, Slyš, Bože, mé bědování, 1, 2, 3)

Jak je to dlouho, co byl zatčen David Rath? To už je nějaký pátek. Mnoho lidí se u nás těšilo, že už konečně také došlo na někoho, kdo si to zaslouží, že konečně došlo i na vlivného politika a on bude za své viny platit. Jenže žijeme v České republice, v níž máme spoustu zákonů, které lze obcházet, máte-li po ruce šikovného advokáta. A pak se žádné vězení nekoná a viník si žije dál svým nemorálním životem. Copak je morální mít dvě ženy, dohadovat se s bratrem o dědictví, brát úplatky? Jeden aspoň vidí, jaké mohou být priority takového člověka. Hlavně si nahamonit co nejvíc peněz, a že nejsou zrovna čisté, nevadí. Co je doma, to se počítá. Ve filmu se tomu můžeme nasmát, ale jde-li o realitu, nějak nám úsměv zamrzne na rtech. Z lidí typu Davida Ratha člověk cítí aroganci a drzou sebejistotu, touhu dominovat a své touze ovládat jsou ochotni podřídit své chování. Když nepomohou úsměvy, nastoupí slzy, záchvaty vzteku, hysterie. Vyžadují pozornost za každou cenu.

K lékaři, jakým je pan David Rath, bych nikdy nezavítala. S ohledem na jeho chování. Je až neuvěřitelné, že TV Barrandov s ním vysílala rozhovor. Vlastně není se co divit, když vše moderovala paní Mlynářová. Její choť coby kancléř nemá prověrku bezpečnosti, a přesto může setrvat ve své pozici. Proč by jeho žena neměla mít interview s někým, kdo zklamal, kdo se stylizuje do novodobé postavy Nikoly Šuhaje loupežníka. V dnešním případě jde o někoho, kdo chudým bral, aby bohatým dával. Přesněji řečeno, aby dával sobě. Je škoda, že TV Barrandov začíná vysílat pořady, které jsou svou povahou velmi diskutabilní a mohou odradit slušné lidi.

Někdy se stydím být Češkou. Když vidím, co se mezi politiky a vlivnými podnikateli děje. A rovněž se stydím, když vidím, že se naše hlava státu nezúčastní pohřbu pana kardinála Vlka jen z toho důvodu, že si pan kardinál dovolil kritizovat našeho pana prezidenta. A jsme u toho, čím by neměl prezident být. Egocentricky založenou osobností. Kdyby se náš pan prezident pohřbu zúčastnil, bylo by to jen z toho důvodu, že by zastupoval prezidentský úřad. Nešel by tam jako občan Miloš Zeman. Nejednalo by se o žádné pokrytectví, protože v případě pohřbu jde raněná ješitnost stranou. Mnohem pokrytečtější chování spatřuji v tom, když se politik hanlivě vyjadřuje na kvalitu české populace, označuje některé vrstvy za dementní, debilní, alkoholiky, inteligenčně podprůměrné, ale tento politik nelení, aby si hlavně mezi těmito lidmi získal potřebné hlasy pro znovuzvolení. A je smutné, že jej tato skupina obyvatel zvolí. Je odrazem jejich ducha, jejich životního stylu.

Opravdu se někdy musím stydět, že jsem se narodila tady. Protože někteří naši politici svým chováním podrývají morálku, někteří lidé si z nich mohou vzít příklad. Žijeme bohužel v době, v níž se zapomíná na dobré vychování, na slušnost, na to, že je také zapotřebí umět se omluvit za své omyly, za své chyby. Umět i svůj omyl přiznat, umět přijmout kritiku a ne ji brát jako útok na svou osobnost. Jsme zemí bezvěrců, v níž se nerespektují základní zákony, jež tu jsou odpradávna. Protože kdyby je lidé brali na vědomí, lépe by se tu žilo. Ale takhle?