Umění včas odejít

Být úspěšný a známý musí člověku lahodit. Jsou tu však i stinné stránky, jakými je bulvár a nedostatek soukromí. Každý člověk by měl v sobě umět najít sílu stáhnout se z kulturního, sportovního či politického dění.

Motto "Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun, kdo se v něm kochá, ten moudrý není." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 20.1)

Ne každý se narodí jako Wolfgang Amadeus Mozart, Miloš Forman, Emil Zátopek, Jan Masaryk. Ve výčtu bych mohla pokračovat. Každému je dáno do kolébky něco jiného. Být slavný musí být na jedné straně krásné, na druhé straně člověk nemá tolik soukromí, bývá terčem kritiky, sledují jej senzacechtiví novináři.

Vezměme si příklad Karla Gotta. Je výjimečný, takových talentů, jako je on, se opravdu příliš nenarodí. Navštívila jsem jeden z jeho koncertů asi před pěti lety a musím říci, že to byl velký zážitek. Jel naplno, pódiem pobíhal jako mladík, vypadalo to, že jeho energie nebere konce. Ale víme také, že náš slavný zpěvák vážně onemocněl, překonal smrtelnou nemoc. Možná jsou to pro něj signály, aby zvolnil, aby zvážil, zda i v tak pozdním věku by měl zpívat jako kdysi. Pan Gott je žijící legendou a jemu podobní jsou Jaromír Jágr, Martina Sáblíková. Lidé s ohromným talentem, že se člověku až dech tají.

Náš pan prezident  chce opět kandidovat. Dalo se to předpokládat. Neznám jej nikterak blíže, ale z jeho chování jsem mohla usoudit, že bude ve své pozici chtít setrvat i nadále. Pan Zeman je inteligentní muž, který se bezpochybně zapsal do dějin naší země. Ale už to není žádný mladík, jeho zdravotní stav není excelentní, proto si myslím, že by měl v sobě najít sílu, aby odešel. Na zasloužený odpočinek, na Vysočinu, a tam si mohl užívat svého podzimu. I když mu jeho žena měla říci "Přece jim to nenecháš", měl by zvážit, zda zvládne další pětileté období. Má svůj věk i zdravotní problémy.

Osobně si představuji jako hlavu našeho státu člověka, který není starší sedmdesáti let. Těší se dobrému zdraví, nevede hospodskou politiku, na veřejnosti vystupuje ve střízlivém stavu, není populistický a je uznávanou autoritou. Nehovoří vulgárně, umí přiznat případné pochybení a omluvit se za ně. Jen hlupák nikdy nepřizná, že se zmýlil. Prezidentův kancléř musí mít samosebou prověrku bezpečnosti a jeho mluvčí není štěkající německý ovčák. Prezident musí být nadstranický, prost egocentrismu, musí unést kritiku a ne se za ni mstít těm, kdo ji na jeho adresu vysloví. Myslím si, že kandidáti na budoucího prezidenta budou mít obtížnější roli, neznamená to ale, že by některý z nich neměl uspět. Ono nestačí jen prohlásit, že jsem proti islámu, proti imigrantům, zavání to velkým populismem. Je to laciné a mnoho lidí na to bohužel slyší. Čtenáři Blesku, hospodští povaleči, diváci reality show Výměna manželek a jim podobným pokleslým televizním produkcím. 

Politika je věru velmi špinavá záležitost. Slova o tom, že třetina obyvatel této země je slabá duchem, každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik a zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt, mohou být politikovým názorem. Jak si však vysvětlit počínání politika, jenž se takto hanlivě vyjádří na adresu našich obyvatel, svých potencionálních voličů, ale nelení objíždět kraje a snaží se získávat volební preference? Vidím to jako licoměrnost a velmi mi to připomíná protagonistu Elmera Gantryho ze stejnojmenného románu Sinclaira Lewise.

"Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje." Nějak mi v mysli vytanula tato říkanka z dětských let. Říkali jsem ji tomu, kdo nás napadal svými urážkami. Dětská říkanka a ona se v podstatě hodí i do světa dospělých.

Čeká nás velký boj o Hrad a já budu jen doufat, že se mé přání o budoucím prezidentu naplní. Budou tu noví kandidáti a ti budou mít také velkou podporu v řadách svých příznivců. Budu jim držet palce, vždyť budu také z těch, kdo dá jednomu z nich svůj hlas.