Muž s parožím

Vyprávění o muži, jenž pojal za svou manželku ženu, která nedokáže být věrná. Nasazuje svému muži nová paroží

Motto "Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 11.22)

David Vejvoda je až příliš velký dobrák, platilo by o něm přísloví o tom, že by se na něm dalo dříví štípat. Vychován svými rodiči ke slušnosti, mnohokrát se mu to v jeho životě nevyplatilo. Zvlášť v dnešní době, kdy se dobré mravy nenosí. Jeho neštěstím se mu stala Ludmila Zkratková, která to s muži umí. Umí to tak, že si s nimi ráda pohraje, a pak kráčí dál. Neumí být věrná a bere to jako fakt. 

Jednoho dne se Vejvoda příliš zahleděl do modrých očí Zkratkové. Vypadaly tak nevinně, že podlehl dojmu, že je právě ona jeho splněním snu o ženě. Ona dokázala vycítit, co muž potřebuje, věděla, jakou taktiku použít, aby jej dostala. Vejvoda ji moc nepřitahoval, ale měl peníze, postavení, proč to s ním nezkusit.

Vejvoda si Zkratkovou vzal. Jemu se líbil její exteriér, jí se líbilo jeho společenské postavení i to, že si s ním mohla dělat, co chtěla. Vejvoda bohužel netušil, že jej potká, co potkalo jeho předchůdce. Že se s ním jeho žena bude brzy nudit a bude chtít změnu. Jenže byli manželé, nešlo jen tak vztah ukončit a jít dál. Navíc tu byla finanční jistota, která se Vejvodové líbila. A tak se přestala zaobírat tím, co tomu muž řekne, když bude mít novou aférku. Vejvoda se tak stal snad nejvíce podváděným mužem ve městě. Povídalo se o něm, že svou ženu uplácí a prosí, že jí koupí cokoli za cenu, aby se svými zálety přestala. Jenže to ona nedokázala. Jednou to byl kolega, jednou to byl prodavač ze supermarketu, jednou to byl bývalý milenec její sestry, zkrátka tu byl pokaždé někdo, kdo Vejvodovi nasazoval nové paroží. Vadilo mu to, ale nedokázal s tím nic udělat. Jevil se jako slaboch, což jeho choť brzy poznala a využívala toho, seč to šlo.

Nevěry Vejvodové nebraly konce. Ani mateřství ji od této její záliby neodradilo. Stále potřebovala změnu, vyhledávala nové příležitosti a jednou z nich byl i projekt, v nichž se mělo pomáhat mužům ve výkonu trestu. Vejvodová se do tohoto projektu přihlásila a začala si psát s trestancem Iljou. Bylo to něco naprosto nového, pro ni velmi dráždivé a čím více si s Iljou psala, tím víc ji to k němu táhlo. A měla svůj plán, až Ilju propustí. Rozhodla se, že od svého muže odejde a začne nový život s Iljou. A Vejvodu postavila před hotovou věc. Jeho už nemohlo nic překvapit, přesto se snažil své ženě její rozhodnutí vymluvit. Argumentoval rodinou, dětmi, které měl rád a které by těžko novou změnu snášely. Ale Vejvodová si stála na svém. Dokonce si už pronajala byt, aby mohla začít nový život.

Jak se to říká o tom džbánu? Tak dlouho se s ním chodí pro vodu, až se ucho utrhne. A to se stalo Vejvodové. Sázela na své úspěchy u mužů a spoléhala se na svůj um i v případě Ilji. Jenže nepočítala s tím, že když už se někdo vícekrát dostane za katr, nebude to žádný anděl. A to Ilja bezesporu nebyl. V jeho životě hrály prim podvody, k nimž využíval žen. A Vejvodová se stala jednou z nich. Ilja si z vězení nepsal jen s ní, ale měl vytvořenou síť svých obětí, kterým sliboval manželství a skvělou budoucnost. Kriminálník a skvělá budoucnost. Kdo tomu může uvěřit. Ale Vejvodová uvěřila, aby jednoho dne prozřela. To když vyšlo najevo, že Ilja vylákal na ženách peníze a nesliboval modré z nebe jen jí. 

Vejvodová se vrátila ke svému muži, jenž ji opět přijal. Jeho hlava je ozdobena novým parožím a lidé si říkají, jak dlouho vydrží od své ženy nové a nové nevěry. Příběh s kriminálníkem ji poněkud zbrzdil, ale člověk nikdy s nevěrnicí neví. Zda dokáže jednou přestat nebo bude tak dlouho pokoušet Osud, až...