Některé ženy by neměly mít děti

Je to stejně nespravedlivé. Jsou ženy, které marně touží po dítěti a nemohou otěhotnět, a pak jsou ženy, které rodí jedno dítě za druhým a nepečují o ně

Motto "Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 26.11)

Cítím se ženami, které marně usilují mít dítě a kterým se nedaří počít. Kterým není dáno, aby se mohly stát matkami, a přitom mají veškeré předpoklady k tomu, aby z nich byly ty nejlepší mámy. Nejsem s to tolerovat ženy, které plodí jedno dítě za druhým a nestarají se. Některé jsou tak hroznými matkami, že je jim dítě nakonec odebráno a skončí v dětském domově.

Až do loňského roku jsem se nikdy nesetkala s dětmi, jejichž matky selhávají. Ale protože jsem se ocitla na základní škole, mohu vidět spoustu problémů, které si děti nesou ze svých rodin. A za vším jsou zejména jejich matky. Otcové se ve výchově střídají podle toho, jakého partnera jejich matka právě má. Osudy některých mých žáků jsou vskutku tristní.

Vezměme si třeba příklad lesbického páru. Mají celkem tři děti, ale jejich výchova výrazně zaostává. Děti dostanou najíst, přijdou do školy oblečeny, povětšinou v teplácích, a to je zřejmě ze stran jejich rodičů vše. Že by měly jejich matky dohlédnout na to, jak se jejich děti chovají, mohu zapomenout. Stejně tak na přípravu do školy. Nicméně se setkávám s ještě horšími případy.

Dnes jsem dostala sms od matky, která mi jednoduše sdělila, že se opět vrátili do města, odkud před půl rokem přišli. Jedním slovem hrůza. Dotyčná matka si snad ani neuvědomuje, jaké škody na své dceři páchá neustálou migrací z jednoho místa na druhé. Kolik škol už její dcera musela vystřídat díky nezodpovědné matce. Dívka nese známky úzkostnosti, má problémy s komunikací, uzavírá se do sebe, velmi těžko zapadá do nového kolektivu. Je velmi citlivá, což kompenzuje okusováním nehtů a uzavřeností. Je mi dívky velmi líto, ale nic s tím nenadělám. Její matka je především sobecká, kdy zohledňuje jen sebe, své nové partnery a dceru odsouvá někam do pozadí. Do tmy, v níž je dívka nešťastná.

Nebo případ dětí z dětského domova. Učím dvě dívky a neumím být k nim přísná, jako jsem k jiným žákům. Uvnitř cítím, že dívkám chybí máma, a já jim chci alespoň něco předat ze své mateřské role. Chci, aby věděly, že se vždycky najde někdo, kdo jim může být nablízku, když se necítí dobře a je jim smutno. Děti z dětských domovů jsou citově vyprahlé, chybí jim mateřská láska. Co to musí být za matky, když jsou jim děti odebrány. Podíváme-li se do přírody, vidíme, jak se samice o svá mláďata starají, jak je učí a jak jsou na ně pyšné. Žena, která jako matka nefunguje, avšak plodí děti, o které se pak nestará, může být označena přinejmenším za divnou. Asociální.Jako matka je prakticky bez hodnoty, nestojí za nic, protože sleduje jen své osobní cíle a a děti jsou jí víceméně ukradené. Jediné pozitivum pro takovou matku děti mají. Dostává na ně od státu dávky, které ji mnohdy finančně zajišťují natolik, že ani nepracuje.

Škoda, že už nejsou pranýře. Nic jiného by si krkavčí matky nezasloužily. Dát je na pranýř, aby si vychutnaly opovržení, které jim náleží.