Odcházející generace
Motto "Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 13.14)
S odcházejícími pány profesory neodmyslitelně odešla či odchází úroveň českého školství, jakou už těžko budeme mít.
Je mi z toho až úzko, když si představím, že většina mých kolegů, kteří stáli na prahu mého vstupu do učitelského povolání, už tady není. Zůstal po nich kráter, který se jen tak nezaplní. Tito pánové si svou autoritu vydobyli svými znalostmi, nádhernou češtinou, zevnějškem dokonalého gentlemana. Obdivovala jsem jejich češtinu, dikci, slova, která volili. Nikdy se nesnížili k tomu, aby ke svým studentům hovořili obecným jazykem, nikdy se nesnížili k tomu, aby použili výraz "nashle". Jakmile slyšeli, že se někdo loučí těmito slovy, dotyčný pro ně skončil. Protože se projevil jako prznitel českého jazyka a mí kolegové si své mateřštiny velice vážili. Vyzařovala z nich majestátnost, studenti v nich viděli své vzory a toto si odnesli do svého života. Že mohli být vyučováni lidmi, kteří měli vysokou odbornou i morální úroveň.
Mí kolegové už tu povětšinou nejsou, na jednu stranu jsem ráda, že nevidí, kam jsme se jako země dostali. Že nejsou svědky jedinců, kteří se ocitli v roli učitelů a přitom postrádají základní normu chování. Vezměme si například situaci, kdy končí školní rok či začíná nový. Jedná se o slavnostní chvíli, proto není přípustné, aby přišel učitel oděn v krátkých kalhotách a sepraném tričku. Degradace. Nic jiného mě v souvislosti s tímto jevem nenapadá. Mladší kolegové tímto degradují učitelské povolání. A když k tomu přidám obecnou češtinu, s níž promlouvají ke svým svěřencům, je to další projev klesající úrovně našeho školství. A když zmiňuji společenské chování, nedá mi to, abych se nezmínila o něčem, co jsem tento týden zažila. Měli jsme nějaké školení, a když vešel lektor do místnosti, nepozdravil. Co na to říci. Učíme děti, aby uměly zdravit, a přijde dospělý, navíc lektor, a neví, že má při vstupu do místnosti pozdravit? Opět ukázka toho, jak se někteří lidé neumí chovat v běžných každodenních situacích. I na adresu některých učitelů musím bohužel konstatovat, že postrádají základní slušnost, kterou je zdravení.
Vím, že jsem příliš konzervativní, ale nikdo mi nevymluví, že určité jevy by měly být v našem životě zachovány. Krom dodržování normy slušného chování sem jednoznačně patří náš jazyk a jeho používání na veřejnosti. Měli bychom jej hýčkat a podle toho se k němu chovat i zacházet s ním. Tomu mě naučili mí učitelé a později i kolegové
Jenže doba se posunula a stále se posouvá do bahna. Jako malá jsem měla strach z rašelinišť či bahnitých terénů. Před očima mi pokaždé vytanuly záběry z českého filmu Král Šumavy, hlavně šumavské slatě, v nichž člověk může utonout. A něco obdobného se teď odvíjí v našem světě, v našich školách. A nejen v nich. Lidé stále víc zapomínají na krásu naší mateřštiny, kterou zredukovali na hrubé a nespisovné výrazy. Snažím se nepodlehnout všem těm, kteří se loučí slovy "nashle", kteří nejsou s to se vyjádřit, aniž by nepoužili ukazovací zájmena, aniž by náš jazyk neprznili slovy z angličtiny. I když jsem angličtinu vystudovala a mám k ní víc než kladný vztah, z duše se mi protiví, když slyším, jak se dostává do naší mluvy. Tam nemá co dělat. Naše řeč se pro angličtinu nenarodila, naše řeč se narodila, aby se z ní daly psát krásné básně, romány, divadelní hry. A na to nesmíme zapomínat a musíme mít toto na paměti.
Do ruky se mi dostaly básně Jaroslava Seiferta. Učarovala mi jeho báseň Až jednou ze sbírky Jaro, sbohem.
"Až jednou bíle prokvete ti vlas
- jen odpusť, prosím, negalantní zmínku,
čas bídák je a ukrutník je čas -,
až budeš jednou státi na stupínku
a dětem veršík číst..."
Nějak jsem si slova našeho básníka přetransformovala do svého života, kdy jeho slova vnímám jako poselství o čase, vzpomínku, co kdysi bývalo a už tu není. Jsem pouhé nic v tomto světě, přesto se snažím uchovat poselství svých kolegů i výše zmiňované básně. Někomu se to může zdát zbytečné a nijaké, když je dnešní doba poplatná businessu a duchovní svět jde stranou. Ale pro mě toto neplatí. Jednou jsem se dala na učitelské povolání, snažím se uchovat nejen spisovný jazyk, ale vše, co činí učitelství učitelstvím. Zachovat si svou důstojnost, nikdy neklesnout na úroveň vulgarit, které jsou stěžejními výrazy mých žáků. Kdybych používala jejich výrazivo, nebyla bych o nic lepší než oni. Jsem zřejmě novodobým donem Quijotem, ale někdo musí mít své ideály a bojovat s větrnými mlýny, nemyslíte?
Helena Vlachová
Svým založením jsem idealistka
I když jsem založením idealistka, nemohu se svou maličkostí připodobnit k Johnu Lennonovi. Nicméně se mohu vyjádřit vůči panu Babišovi a jeho propagandistické rétorice. Totéž lze vznést i vůči SPD.
Helena Vlachová
Ředitel, jenž používá estébácké praktiky
Na základě mých posledních mou dvou blogů se mi dostalo útoků i vyhrožování ze strany ředitele střední školy. Vyhrožoval mi trestním udáním. Nestačila jsem žasnout. Že by opět povstali soudruzi? Že by byl jedním z nich?
Helena Vlachová
Měla bych počítat s vyhazovem za svůj poslední blog?
Když píšu své blogy, vždy jde o něco, co se v současnosti kolem nás děje. Můj poslední blog o neaprobovaném angličtináři na SŠ mě stál dost útoků vůči mně samé
Helena Vlachová
Máte doma středoškoláka? Bojuje s angličtinou?
Tímto dnešním blogem bych chtěla pomoci těm žákům a studentům, kteří mají smůlu, že mají na angličtinu diletanta.
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Helena Vlachová
Otřesná úroveň angličtiny na našich školách
Ředitelé škol jsou zodpovědní za veškerý chod školy. Platí to i v případě, kdo vyučuje angličtinu na jejich škole, a jaká je tam úroveň výuky tohoto jazyka. A ta je bohužel v mnoha případech katastrofální.
Helena Vlachová
Prezidenta Edvarda Beneše považuji za zrádce národa
Hned v úvodu chci předeslat, že můj dnešní blog je velmi subjektivní, je to můj pohled, jak hodnotím prezidenta Edvarda Beneše z hlediska naší národní historie.
Helena Vlachová
Po čem touží český důchodce
Nejeden český důchodce si přeje, aby se vrátil čas, aby tu byl čas našich soudruhů, kdy vše bylo všech...
Helena Vlachová
A taková to byla velká láska
Agáta Hanychová se ráda předvádí. Proč ne. Ale neměla by do toho zatahovat své děti. To je hanebné. Být dítětem matky, jejíž srdce je velké cirkusové šapitó, jednoho poznamená na celý život.
Helena Vlachová
Když se narodíte jako nechtěné dítě
Pro dítě není snad nic horšího než se narodit jako nechtěné. Jeho rodiče už mají ročního syna a neplánovaně se jim narodí další děcko, které nikdo nechtěl. Sice si je nechají, ale nikdy je nepřijmou.
Helena Vlachová
Nepoučitelnost některých lidí
Stále více zjišťuji, že jsou někteří naši lidé nepoučitelní. Že se nedokázali poučit z naší historie, jež nám přinesla velký propad.
Helena Vlachová
Byl jednou jeden neslušný dům
Když si kupujete nový byt, v podstatě můžete kupovat zajíce v pytli. Realitní makléř se dušuje, že dům, v němž si kupujete nový byt, je velmi slušný, vždyť jeho většinu tvoří lidé důchodového věku a ti jsou lidé veskrze dobří.
Helena Vlachová
Za dceru, jež má každé dítě s jiným partnerem, bych se styděla
Nová doba s sebou přinesla bulvár. Proč ne. Ale je možno mít k němu své výhrady. Bulvár nahlíží do soukromí lidí. Jsem uvyklá své soukromí skrývat. Ale nemusí tomu být vždy, zvlášť když se narodíte jako dcera známé herečky...
Helena Vlachová
Pokud jde o demokracii, je na tom naše země nejlépe z postkomunistických zemí
<p>Zatím nebyl zpracován demokratický index za rok 2023. Četla jsem výsledek demokracie za rok 2022, v němž naše země zaujala 25. pozici, z postkomunistických zemí je nejlepší. S výjimkou pobaltských zemí.</p>
Helena Vlachová
Na kuře kung pao v New Yorku nikdo nemá
I když mě New York nijak zvlášť neučaroval, ano, viděla jsem jeho highlighty, které stojí za vidění, jeho špatná hygiena vše utlumila. Nicméně se tomuto městu nedá upřít jedna věc. Je to čínská čtvrť v Queens.
Helena Vlachová
Američané v reálu
V tomto dnešním blogu bych ráda napsala něco o své osobní zkušenosti s Američany, aby se někdo necítil, že se snažím snížit jeho vlastní ego.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1262
- Celková karma 22,09
- Průměrná čtenost 1113x