A na začátku byla láska

Vyprávění mladé ženy, která zůstala sama se dvěma syny, její přítel si ji nikdy nevzal, jak její rodiče předpokládali

Motto "Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou." (Píseň písní 1 - 2, Vonička myrhy, 13)

Naši měli pravdu. Že si nemám se Standou nic začínat. Táta ho měl od samotného začátku našeho vztahu za namyšleného fouňu. Co jsem se s tátou nahádala, že tomu tak není, a vidíte, dnes mu dávám za pravdu.

Standa pochází z rodiny, která se v 90. letech nebála podnikat. A vyplatilo se jim to. Firmu založil jeho bratr a otec, Standa se k nim časem přidal a stal se jedním z manažerů firmy. Lidé u nás je nemají rádi, protože jim stouplo do hlavy, že se jim daří. Že mají dost peněz, což dávají všem okázale najevo. Každé tři roky nové auto. Audi. Kdo se na něj z běžné populace zmůže, neznám nikoho. Většina mých kamarádek a spolužáků ze školy to tluče, jak se dá. Chcete-li bydlet ve vlastním, musíte si vzít hypotéku a ta něco stojí. 

Když jsem začala chodit se Standou, moje nejlepší kamarádka se seznámila s notářem Borovičkou. Markéta měla svůj život dokonale promyšlený. Nejprve svatba, pak teprve děti. Protože utéci z manželství není zas tak jednoduché a takový notář si to setsakramentsky rozmyslí. Zatímco se Markéta provdala, já zůstávala stále svobodná. Táta mi do vztahu hodně mluvil a říkal mi, že když jsem vysokoškolačka, mám jako žena na víc, než polistopadového zbohatlíka, kterému peníze zatemnily mozek. 

Dnes si říkám, že kdyby byl táta tenkrát zticha, možná by mně samotné došlo, že Standa není pro mě tím pravým. Jenže znáte to. Když vám někdo vašeho partnera pomlouvá, vy jej začnete přirozeně bránit. A to byl můj případ. Když jsem otěhotněla, doufala jsem, že to bude důvod, aby si mě Standa vzal. Pro něj to žádný důvod pro manželství nebyl. Místo toho se dal do stavby domu. Skutečnost, že čekám jeho dítě, nepřijal se zvláštním nadšením. Vztah mezi námi ochladl, ale nechtěla jsem se tím znepokojovat, když jsem byla těhotná. Říkala jsem si, že si to třeba Standa časem rozmyslí, a požádá mě o ruku.

Když postavil dům, nabídl mi, abych se tam nastěhovala i s malým Jáchymem. Narození syna sice oslavil, ale jinak nic se na našem vztahu nezměnilo. Vím, že mí rodiče měli vztek, když viděli, že jsem svobodná matka. Brali to jako pohanu, protože jsou v otázkách manželství velmi konzervativní, a pokud jde o děti, neuznávají, jestliže se dítě narodí jako nemanželské. A to byl můj případ. Jáchym sice dostal Standovo příjmení, ale já zůstávala nadále svobodná.

Standova firma prosperovala stále víc, dokonce rozšířili své podnikání i do zahraničí. Standa se začal chovat jako mocipán. Na rozdíl od svého bratra i táty, ti totiž zůstali oběma nohama na zemi, kdežto Standa nesmírně zpychl. Přestal zdravit lidi, od každého očekával, že jej bude zdravit, když se zařadil mezi boháče ve městě. Ani si neumíte představit, jak mě to trápilo. Náš vztah se ochlazoval stále víc, Standa už se mezi lidmi se mnou moc neukazoval. Zatímco já doma, on jezdil na exotické dovolené. Raději jsem ani nepřemýšlela o tom, zda jezdí sám či s někým jiným.

Otěhotněla jsem podruhé, když byly Jáchymovi čtyři roky. Můj otec měl takový vztek, že jsem jej musela krotit, aby na Standu nevlétl. Stejně by si ničím nepomohl, protože můj táta byl a je pro Standu pan Nikdo, s nímž nebude ztrácet svůj drahocenný čas. Narodil se nám druhý syn Jiřík. Dostal sice příjmení po otci, což mělo být opět vše, čím si Standa myslel, že splnil své otcovské povinnosti.

I  mé kamarádce Markétě se narodily dvě děti, dvě dcery. Její manželství skřípalo, až jednoho dne doskřípalo. Jenže Markéta je natolik racionálně založená, že si stanovila podmínku pro rozvod. Že bude moci i nadále bydlet v domě, který si za manželství pořídili. Notář Borovička na tuto podmínku přistoupil a Markéta mohla v domě zůstat i s jejich dvěma dcerami. S rozvodem souhlasila a nečinila svému muži žádné překážky ve styku s dcerami. Borovička je jako chlap formát, Markétu sice vyměnil za jinou, mladší, ale své exmanželce i dcerám zachoval životní úroveň, na jakou byly zvyklé.

I mně vztah nevyšel. Standa si začal poměr se servírkou z místní pivnice. Páchnoucí hospoda, kam chodí ti největší ochlastové, se stala místem, kam i Standa občas zavítal. Zavítal, aby si od štamgastů vyslechl, jak je úspěšný podnikatel. To má Standa rád. Když mu lidé mažou med kolem pusy, když se před ním hrbí a tváří se poníženě. Rád slyší na svou adresu chválu, to mu dělá vyloženě dobře.Vždy jsem se za něj styděla, když jsem jej v těchto situacích viděla. V pivnici narazil na Mášu, ženskou hrubého zrna, které podlehl. Dá-li se to tak říci. I když jsem se snažila situaci zvládnout, nedalo se to. Hádali jsme se každý den, až to nakonec vyvrcholilo tím, že mi Standa řekl, abych odešla. Odešla, ale kam? Kam jsem měla se dvěma dětmi jít?

Vrátila jsem se k našim. Štěstí, že mají prostorný byt, kde teď můžeme přebývat. I když byly mezi námi půtky,  nedávají nic najevo a snaží se mi mou situaci ulehčit. Nejvíc to odnášejí kluci. Jejich táta si do domu nastěhoval Mášu, k níž těžko hledají vztah. S Jáchymem jsou problémy ve škole. Nedokáže se soustředit, jsou na něj samé stížnosti. Je to velmi inteligentní hoch, který se neumí srovnat s tím, že jej otec vyměnil za vulgární hospodskou. A já v tom lítám taky. Nervy nadranc, u nás se každý zná s každým, všichni si povídají, co mě potkalo. Vím, že lidé stojí na mé straně, ale bolesti ze zklamání to moc nepomůže.

Na lásku jsou zapotřebí dva a já zůstala sama. Tak třeba příště...